Letos, od 24. srpna do 6. září, Nadace “Demokratických iniciativ“ Ilka Kucheriv společně s Centrem politické sociologii prozkoumali 1 000 obyvateli Zakarpatské oblasti.
Respondenti byli vybráni tak, aby reprezentovali populaci celéhé oblasti podle sociodemografických ukazatelů.
Navíc, ten průzkum byl jedineční i tím, že se týkal největších národnostních menšin v oblasti – maďarské, rumunské, slovenské a romské.
V rámci průzkumu byly vytvořeny 2 sociologické vzorky – 500 respondentů, kteří reprezentují Zakarpatskou oblast jako celek a dalších 500 – reprezentujícíc národnostní menšiny.
Oba vzorky mají náhodnou chybu v průzkumu (s vyloučením dalšího vzorku národnostních menšin a bez zohlednění efektu designu), která nepřesahuje 4,4% s pravděpodobností 0,95.
Podle Nadace “Demokratické iniciativy“ Ilka Kucheriva, jde o první takový rozsáhlý a hloubkový průzkum v Zakarpatské oblasti za posledních 10 let.
Výzkum je pečlivě připravován a realizován ve všech fázích – od vytvoření dotazníku ve spolupráci s analytiky Institutu Středoevropskou Strategii až po vlastní průzkum a jeho prezentaci na fóru Re: Open Zakarpattia. V rámci tohoto projektu byl proveden průzkum, jejímž cílem bylo zjistit, co Zakarpaty ve skutečnosti znepokojuje, o čem přemýšlejí a sní, a jaké skutečné, a ne vymyšlené výzvy v oblasti existují, vyvrátit stereotypy a předsudky.
A tady je to, co jsme se z tého průzkumu dozvěděli.
Hodnocení sociálně-politické situace v regionu
Většina respondentů na Zakarpatsku považuje politickou situaci v regionu za klidnou. Zároveň neexistují žádné významné rozdíly mezi populací jako celkem a mezi národnostními menšinami v oblasti, kromě toho, že mezi posledně jmenovanými je o něco více lidí, kteří se o odpovědi nerozhodli. Zároveň je takové hodnocení situace na Zakarpatsku mnohem pozitivnější než například na Donbassu, kde většina respondentů hovoří o napjaté, kritické nebo výbušné situaci.
Ve srovnání s průzkumem z prosinci 2018 se dokonce zvýšil podíl lidí, kteří považují situaci v oblasti za obecně prosperující (z 1,4% na 10,8%). Zároveň se zvýšil počet lidí, kteří považují situaci za kritickou nebo výbušnou (z 1,6% na 4,2%). Obecně však tyto změny nejsou radikální a vnímání situace v oblasti je obecně klidná.
Pro Zakarpaty je typické mírně – pesimistické hodnocení a zevšeobecnění situace v oblasti a zemi. Zároveň je toto vnímání situace společné pro většinu Ukrajinců obecně. Pokud tedy hodnotíme určitou sféru společensko-politického života od roku 2014, bude nejběžnější charakteristikou hodnocení, že nedošlo k zásadním změnám k lepšímu nebo k horšímu. Počet negativních hodnocení však ve většině oblastí převyšuje počet pozitivních, což je typické nejen pro tuto oblast.
Mezi těmito oblastmi je tedy pozitivní bilance hodnocení, charakteristická pro dostupnost nových technologií a komunikačních prostředků (mobilní a kabelový internet); dostupnost a spolehlivost bankovních služeb i příležitosti cestovat do zahraničí. Zároveň se podle respondentů situace nejvíce zhoršila z hlediska blahobytu lidí; soulad vládních opatření se zájmy obyčejných lidí; dostupnost systému zdravotní péče; příležitosti získat dobře placenou práci a mít důvěru ve vlastní bezpečnost a účinnost systému vymáhání práva.
Obecně lze tvrdit, že existují určité rozdíly ve vnímání změn situace v oblastech mezi populací Zakarpatska obecně, a mezi národnostními menšinami v oblasti. Mezi nimi tedy můžeme konstatovat vyšší úroveň pesimismu i vyšší míru nejistoty, což může naznačovat nižší zájem a menší účast na společensko-politických událostech. Tento výsledek může být částečně způsoben nedostatečným začleněním a vyloučením ze sociopolitického života.
Odhady populace Zakarpatska obecně, a odhady národnostních menšin v oblasti mají navíc v některých oblastech významné rozdíly. Mezi národnostními menšinami tedy existuje mnohem nižší hodnocení stavu silnic a mostů než u běžné populace. Podobná situace existuje, pokud jde o hodnocení svobody podnikání a hodnocení činnosti orgánů v souladu se zákony, a zájmy obyčejných lidí. Nejkritičtější rozdíly jsou však v hodnocení přístupu a kvality zdravotní péče. Populace Zakarpatska aj tak negativně hodnotí změny v této složce, a u národnostních menšin je toto číslo ještě pesimističtější.
Hodnocení respondentů, pokud jde o vyhlídky na rozvoj oblasti, se lišilo. 37% tedy věří, že se situace v oblasti bude postupně zlepšovat, 39% věří, že nedojde k žádným výrazným změnám, a dalších 14% věří, že se situace v budoucnu zhorší. U národnostních menšin lze zaznamenat podobné názory, až na to, že více než třetina všech respondentů nebyla schopna poskytnout prognózu situace vůbec. Z obecné vzorky nemohl na tuto otázku odpovědět jen jeden z deseti.
Při analýze pravděpodobných rizik lze tvrdit, že relativně klidná situace na Zakarpatsku by mohla být narušena akutní ekonomickou krizí: téměř polovina respondentů tomu věří. U národnostních menšin je toto číslo ještě vyšší – téměř 65%.
Významnými hrozbami jsou také obnovení plnohodnotného boje na východní Ukrajině, rychlé šíření COVID-19, možná ekologická katastrofa nebo přírodní katastrofa, stejně jako boj místních klanů o moc a zdroje v regionu. Je však třeba poznamenat, že příslušníci národnostních menšin mají menší obavy z těchto hrozeb. Je zajímavé, že populace Zakarpatska obecně hovořila o možných konfliktech z náboženských důvodů (20%), než zastupníci etnických menšin (5%). Současně je situace opačná, pokud jde o hodnocení možných konfliktů na základě jazyka (21% u národnostních menšin a 11% u běžné populace).
Hlavními důvody, které brzdí rozvoj Zakarpatské oblasti, jsou především lhostejnost občanů, hromadný odchod občanů za prací do zahraníči, nekompetentnost místních orgánů a výskyt korupce na všech úrovních správy. Je třeba poznamenat, že mezi zástupci Zakarpatských národnostních menšin je mnohem vyšší podíl lidí, kteří na tuto otázku nedokázali odpovědět, což naznačuje nižší zapojení do diskuse o problémech regionu. Také u národnostních menšin méně časté byly odpovědě, tykajíci se lhostejnosti občanů a pracovní migraci.
POSTOJ K DECENTRALIZACI
Negativní vnímání decentralizace obecně převažuje nad pozitivním hodnocením důsledků tohoto procesu. Zrychlující se devastace vesnic a osad, a vznik místních „knížat“ se častějí střetavalo mezi odpověďmi respondentů než pozitivní charakteristiky, takymi jako „nové příležitosti pro občany ovlivňovat vládu“ a „zlepšení kvality služeb pro občany“. Významné rozdíly jsou také v odpovědích zástupců národnostních menšin. Mezi nimi jsou tedy odhady devastace vesnic a osad, a nových příležitostí ovlivňovat vládu méně časté. Zároveň je pravděpodobnější, že příslušníci národnostních menšin vyjádřují obavy ze vzniku místních „knížat“ v důsledku decentralizačních procesů.
Navzdory skutečnosti, že respondenti mají tendenci podporovat negativní teze o decentralizaci častěji než ty pozitivní, většina Zakarpatské populace souhlasí s tím, že decentralizační reforma poskytne zakarpatským společentvím, bez ohledu na jejich etnické složení, více příležitostí k rozvoji. Mezi zástupci národnostních menšin existují určité rozdíly v odpovědích, zejména extrémně vysoký podíl respondentů, kteří na tuto otázku nemohli odpovědět. To vyvolává otázku kvality komunikační politiky státu, zejména pokud jde o vysvětlení decentralizace příslušníkům národnostních menšin.
Pokud by rozdělení místního rozpočtu záviselo na respondentech, většina z nich by primárně přidělila prostředky na výstavbu a opravu infrastruktury, stimulaci a rozvoj ekonomiky, zvýšení sociálních dávek a zlepšení lékařské péče. Ve srovnání s populací Zakarpatska obecně, jde u národnostních menšin častěji o sociální projekty: zvýšení sociálních plateb, zvýšení platů v rozpočtové sféře, a také pomoc národnostním menšinám.
Mezi obyvateli Zakarpatské oblasti je velmi podporována myšlenka vytvoření zvláštního investičního režimu v regionu (60%). Velmi podporována je také myšlenka zvýšení výdajů na obnovení a výstavbu dálnic. Zároveň, ačkoli 22% hovoří o potřebě přijmout zákon o dvojím občanství pro migrující pracovníky, nelze říci, že tato otázka znepokojuje významnou část obyvatel regionu.
Úsilí oblastních orgánů by mělo být zaměřeno především na modernizaci bydlení a komunálních služeb (43%); ochrana sociálně zranitelných skupin (40%); podpora poliklinik, lékařsko – porodnických bodů a nemocnic (37%); opravy a výstavba silnic (35%) a boj proti korupci v místních samosprávách (34%). Ze strany národnostních menšin je větší zájem o sociální služby ze strany regionálníc vlády. Mluvíme o nejvyšší prioritě ochrany sociálně zranitelných skupin (61%); poskytování zaměstnání lidem (50%); zvýšení úrovně mezd pro státní zaměstnance (37%).
Přes převahu negativních hodnocení decentralizačních procesů, významně vzrostl podíl Zakarpatů, kteří se domnívají, že mají vliv na rozhodování v jejich lokalitě. Pokud tedy v roce 2018 činil podíl těch, kteří mají alespoň nějaký vliv 21%, nyní je to téměř 39%. Zároveň je u příslušníků národnostních menšin méně častý pocit vlivu na rozhodování – méně než 15%.
Významná část zakarpatských obyvatel ospravedlňuje stínové zaměstnávání a / nebo pašování. Tak, 26% chovají se k tomu spíše pozitivně; negativní – 37%. Zbytek je lhostejný, nebo k tomu nemá žádný názor. Současně mezi národnostními menšinami tyto jevy ospravedlňuje až 32% a pouze 17% má negativní přístup.
Ve srovnání s rokem 2018 se výrazně zvýšil podíl Zakarpatů, kteří mluví jediným vyučovacím jazykem ve škole a na univerzitě. Dnes je to téměř 50% . Dalších 30% se domnívá, že v základní škole se může vyučovat v jazyku národnostní menšiny, ve staršších třídách a na vysokých školách – pouze v ukrajinštině, a 8% se domnívá, že výuka ve státním jazyce je povinná pouze na univerzitách. V roce 2018 se věřilo, že by se ukrajinsky mělo vyučovat na středních a vysokých školách – 28%, a 31%, že výuka na základní škole může probíhat v jazycích národnostních menšin.
Zároveň mezi zástupci národnostních menšin nejběžnější postoj je, že na základní škole může být vyučovacím jazykem – jazyk národnostní menšiny, ve staršších třídách a na vysokých školách – pouze ukrajinsky (35%). Pouze 5% dotázaných představitelů národnostních menšin věří, že výuka v jazycích národnostních menšin je docela možná jak ve škole, tak na vysokých školách.
Migrační nálady
Naprostá většina obyvatel Zakarpatska se tyka s problémem pracovní migrace. 17% respondentů má tedy rodinu nebo blízké přátele, kteří odjeli do zahraničí k trvalému pobytu. Téměř 40% – kdo odjel do práce na dlouhou dobu. Obecně před epidemií COVID-19 stejný podíl lidí měl příbuzné nebo přátele, kteří šli na krátkou dobu do práce.
Emigrace zůstává jedním z hlavních problémů Zakarpatka. Téměř 7% respondentů (a 11% mezi národnostními menšinami) tedy uvažuje o odchodu z Ukrajiny a dokonce k tomu podniká určité kroky. Dalších 42% o tom také přemýšlelo, ale nepodniklo žádné úsilí. A pouze 51% o emigraci vůbec nepřemýšlelo. Ve srovnání s rokem 2018 se podíl lidí, kteří alespoň uvažovali o emigraci, zvýšil z 28% na 49%.
O zvýšení migračních postoju svědčí o nárůstu ten fakt, že se zvětšil počet voleb za okolností, které mohou být příčinou emigrace. Zvýšyli se možné důvody pro emigraci: socioekonomické, porušování lidských práv, možnost legálního získání druhého občanství, začátek války, usídlení příbuzných v zahraničí atd. Na druhé straně podíl lidí, kteří za žádných okolností nemají v úmyslu odejít, se snížil ze 46% na 34%. Důvody pro zvýšení migračního sentimentu jsou v současné době nejasné a lze je vysvětlit epidemií COVID-19 a izotováním jak v regionu, tak aj v různých částech světa.
Průzkumy veřejného mínění nezaznamenává podporu separatistického nebo federalistického hnutí. Asi 3% populace tedy podporuje federalizaci a méně než 1% podporuje separatismus. Tyto ukazatele se od předchozího průzkumu ve skutečnosti nezměnily. Současně se zvyšuje podpora pro tezi o podpoře začlenění unitární Ukrajiny s rozšířenými pravomocemi místních zastupitelstev a společenstv, v rozdělování a směrování rozpočtových prostředků a místních příjmů, což je obecný trend decentralizačních procesů. Průzkum národnostních menšin rovněž nepodporuje separatismus nebo federalizaci (2%, respektive 5%).
Orientace zahraniční politiky
Naprostá většina Zakarpatů jednoznačně podporuje hnutí do Evropské unie, stejně jako představitele národnostních menšin. Průzkum národnostních menšin v regionu však také ukazuje podporu Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu na úrovni 7%.
Neexistuje prakticky žádná alternativa k bezpečnostnímu hnutí prostřednictvím členství v NATO (Organizace severoatlantické smlouvy) . Méně než 1% respondentů (méně než 3% u národnostních menšin) podporuje vojenské spojenectví s Ruskem a dalšími zeměmi SNS (Společenství nezávislých statů), a 18% podporuje neblokovaný stav. Nerozhodnuto bylo 18% z celkového počtu obyvatel a 37% národnostních menšin.
Hlavní motivací pro získání pasu pro obyvatele Zakarpatska, je možnost získat zaměstnání v zahraničí a také trvalý pobyt v jiné zemi. U národnostních menšin je tato motivace ještě zřetelnější, kde 9 z 10 respondentů uvedlo o možností zaměstnání.
Většina Zakarpatů je proti myšlence dvojího občanství – 53%. Většína zároveň podporuje toto pravděpodobné řešení – 34%. Jiný obrázek můžeme pozorovat u příslušníků národnostních menšin: více než polovina respondentů podporuje pravděpodobné dvojí občanství, zatímco pouze proti 12%.
Spotřeba informací
Televize zůstává hlavním zdrojem informací pro většinu Zakarpatů. Jako obvyklý zdroj informací jí uvedlo 77% respondentů. 41% respondentů získává informace z ukrajinských stránek a 36% z Facebooku. Populární jsou také zahraniční televizní kanály – 23% (mezi národnostními menšinami – 57%). Stojí za zmínku, že příslušníci národnostních menšin častěji čerpají informace z ruské televize a internetu.
Většina respondentů dává přednost tomu, aby se jejich děti kromě rodného jazyka nejprve naučily hlavní jazyk mezinárodní komunikace – angličtinu (47%). Populární jsou také němčina – 14% a maďarština – 11%. Angličtina také dominuje mezi národnostními menšinami – 51% a 14% respondentů uvedlo, že se pro své děti musí naučit ukrajinsky.
Mezi populací Zakarpatska obecně existuje vysoká míra tolerance vůči zástupcům různých národností. Poměrně velký počet negativních hodnocení je tedy mezi hodnoceními pouze pro Rusy (což lze vysvětlit válkou) a Romy. U těchto etnických skupin počet nepřátelství však nepřekračuje 13%.
O něco horší je situace s tolerancí mezi zástupci národnostních menšin na Zakarpatskku. Relativně vysoká míra intolerance je tedy zaznamenána u Romů (24%) a Arabů (19%). Vnímání je o něco horší pro Rusy a Američany (11%, respektive 8%).
Šíření mýtů o pandemii COVID-19 je předmětem vážného znepokojení. Pouze 39% (a 25% mezi národnostními menšinami) se tedy domnívá, že pandemie koronavirusu je ohniskem nebezpečné infekční choroby, podobné epidemím, které lidstvo dříve zažilo. Zároveň 25% považuje za běžný typ chřipky a téměř 14% považuje koronavirus za spiknutí pro ovládaní světem. Navíc 7% respondentů (a 16% mezi národnostními menšinami) se domnívá, že koronavirus vůbec neexistuje, a že epidemie je výmysl a podvod.
Podpora členství v EU (Evropská Unie) a hypotetické přistoupení je do značné míry způsobeno očekáváním, že členství v EU zlepší životní úroveň lidí (53%), pomůže bojovat proti korupci (34%) a zajistí volný pohyb do zahraničí (31%).
Postoj k možným kompromisům k vyřešení konfliktu na Donbassu se zásadně neliší od obecného názoru v zemi. Většina respondentů se domnívá, že za mír je třeba učinit kompromisy, avšak tyto dohody by měly být omezeny. Pouze 12% Zakarpatců je připraveno kvůli míru souhlasit s čímkoli.
Relativní většina respondentů rovněž podporuje pozice, že by se společnost SOLDO měla vrátit na Ukrajinu za stejných podmínek jako dříve (45%). Dalších 28% respondentů je připraveno k udělení „zvláštního statusu“ těmto územím – tj. větší nezávislost na ústřední vládě. Méně než 5% podporuje oddělení těchto území v jednom či jiném formátu. Pokud jde o průzkum národnostních menšin, neexistují žádné zásadní rozdíly, s výjimkou většího počtu respondentů, kteří na tuto otázku nemohli odpovědět.
Tento materiál predstavil Inštitút pre stredoeurópsku stratégiu s podporou Agentúry Spojených štátov pre medzinárodný rozvoj (USAID). Za obsah produktu zodpovedá výlučne Stredoeurópsky strategický inštitút a nemusí nevyhnutne odrážať názory USAID alebo vlády Spojených štátov. Reprodukcia a použitie akejkoľvek časti týchto produktov v akomkoľvek formáte vrátane grafického, elektronického, kopírovania alebo použitia iným spôsobom bez náležitého odkazu na pôvodný zdroj je zakázané.
