Tento multimediální příběh navazuje na naše velké téma „Kořeny“ – o tom, kdo jsme, proč je důležité to znát, rozumět tomu, udržet v pamětí a pokračovat bádání.
Abychom tento materiál vytvořili, nejen jsme pečlivě vybírali téma, odborníky, hrdinky a tým. Ponořili jsme se do historie ukrajinských výšivek a zakarpatských výšivek na starobylém oblečení místních národů, pečlivě jsme si přečetli mezinárodní etický kodex muzeologie a studovali diskusi ukrajinských muzeologů o dilematu mezi zachováním a osvícenstvím. Během tří měsíců jsme zkoumali, pochybovali jsme, kontrolovali jsme, vážili jsme si každý krok, doplňovali materiál novými fakty a kontexty.
Tento multimediální příběh nejenom je o historickém oblečení, ale především o národním kódu a posvátném významu, který je součástí tohoto oblečení. Je to obvykle založeno v podvědomí jako výsledek kolektivní paměti. V případě Zakarpatí se jedná o kódy jedinečnosti a originality, ale zároveň o kódy dialogu kultur a dějin různých etnických skupin.
Dámské oblečení staré 100 let obyvatel Boržavského, Tereblerického, Korolevského, Turjanského, Teresvjanského a Užanského údolí líšilo se od oblečení Lemků nebo Bojků, Rumunů nebo Maďarů, a bylo vůbec odlišné od oblečení Rachivských Huculů. Zároveň to vše zní polyfonicky a je extrémně organické v jediné kompozici zakarpatského historického oblečení.
Pro každé historické území jsme našli hrdinku, která má kořeny z toho území, která se vrhla do minulosti prostřednictvím moderních obrazů. Aby každou z vás povzbudila udělat totéž.
Musíme zdůraznit, že vás vůbec nechceme agitovat nosit autentické historické oblečení. Spíš vás žádáme, aby jste si ho vážili, chránili a díky tomu zkoumali své kořeny. Za tímto účelem náš materiál obsahuje vzory vyšívek a jejich vědecké vysvětlení, které může být směrnicí pro historický výzkum a vytvoření replik historického oblečení.
Zdá se nám nespravedlivé, že mnozí Zakarpatci možná nikdy neviděli toto oblečení a nikdy nepřemýšleli o jeho obsahu. Když jsme tento materiál vytvářeli, motivoval nás pocit, že ho mnoho lidí ani neviděli, nezajímali se tím, dosud ho ignoroval.
Dalším ambiciózním cílem tohoto materiálu je proto vytvořit online muzeum historického oblečení Zakarpatí prostřednictvím přehodnocení dosavadních znalostí a jejich moderní interpretace.
Vytvořili jsme jej společně se Zakarpatským muzeem lidové architektury a života. A teď vás zveme do tohoto nového online muzea a začneme krátkým slovníkem historických názvu různých oděvů, jeho prvků.
- Pokrývka hlavy – chusťa, kestyman, šerynka, platok, čepec, svatební květina/ kosycja, molodycja
- Košile– dovhaňa, opličča, košulja, zaspuľnycja, romovanka, bluza
- Sukně – sukňa, vigan, sukman, jubka
- Zástěry– plat, šurc, sapynačka, prypynačka
- Spodní sukně – fodrovanci
- Obuv– postoly, bočkory, verbci, čoboty, čižmy, bokonči, topanky
- Ponožky– kapčuri, štrymfli, fusykli
- Vesty– lajbyk, kamizeľka, bunda, vizytka
- Svrchní oděvy – reklyk, ujoš, kožuch, huňa, serdak, sirak
- ozdoba– monysto, herdan, syljanka, husoši
- Opasky– okrajka, pasyna, tkanka
- Doplňky– besahy, tajstra, trajstra
Okres Volovec. Bojky
Ramenní část dámských košil regionu Volovec byla zdobena příčným ornamentálním pruhem, „ramenem“. Jeho základem byla široká řada květů, orámovaná úzkými pruhy, tj. „zasmuhy“ a pruhy s „perok“. Hlavními ornamentálními motivy byly květy se čtyřmi okvětními lístky, jejichž jádrem byly čtverce se vsazenými šikmými kříži. Červené a modré barevné schéma naznačuje, že takové vyšívané košile existovaly na konci XIX. – na počátku XX. století.
Iryna Janco,
vedoucí skupiny „Ancja“ a manažerka skupiny „Rokaš“
Пишаюся тим, що я – підкарпатська русинка. Дідусь і бабуся за маминою лінією депортовані лемки. Нещодавно відвідала село, звідки був переселений мій дідусь, знайшла там його хату, вона досі стоїть. А також село бабусі, але хата вже зруйнована. Це села Віслок Велкий і Мощанець Саноцького повіту, зараз вони знаходяться в Польщі.
Прадідусь за батьковою лінією, Лука Чешок, походить з села Тишів Воловецького району. Прабабуся – з Підлоззя.
Третя лінія, звідки походить моя кров, це Хустщина. Мій дідусь по батьковій лінії з Ізи. Там дуже багато людей з прізвищем Пристая. Я народилася в Хусті і провела свої дитячі роки у бабусі в селі. Усе своє свідоме життя живу в Мукачеві, тому його вважаю рідним містом.
Великоберезнянський район. Лемки
На жіночих сорочках лемків Великоберезнянщини вишивкою найпишніше оздоблювалася нагрудна морщена та верхня плечова частина рукавів. Тут вишивали цілі композиції з квітів, „косиці“. Значного поширення у 20-их роках ХХ століття набули візерунки, в основі яких лежить велика квітка (найчастіше троянда або ромашка), яку оточують дрібні ромашки, фіалки, волошки, бутони та листочки, замкнені у віночок.
Larysa Lypkaň,
novinářka a moderátorka
Moje kořeny nejsou na Zakarpatí. Oba moji rodiče pocházejí z Vinnyci. Jsou tam všichni příbuzní, prarodiče. Můj otec sem příjel služebně, nejprve do Užhorodu a poté do obce Velykyj Bereznyj. Tam jsem se narodila, vyrůstala a absolvovala jsem střední školu.
Svůj vztah k Bereznému a nějaké spojení s ním jsem pocítila, až když jsme se přestěhovali do Užhorodu. Začala jsem cítit, že je to pro mě velmi blízký region.
Obyvatelé údolí Korolevo. Okres Vynohradiv
Dámské košile Vynohradivského okresu měly dříve čtvercový výstřih. Vyšíval se úzký límec a výstřih, rukávy, manžety a volány („fydryši“). Barevná paleta je kombinací 2–3 barev, nejčastějí se vyskytovály dvě kombináce: modrá s červenou a hnědá s červenou a modrou s drobnými skvrnami žlutých, zelených, oranžových a modrých odstínů. převládaly realistické květinové motivy, často to byl motiv opatrovnice.
Valerija Turok,
novinářka a moderatorka
Narodila jsem se v Užhorodu, ale můj otec je z okresu Chust a moje matka z Vynohradivského okresu. z matčiny strany jsou i Maďaři, kteří žili v okresu Vynohradiv, z otcovy strany všichni moji příbuzní pocházejí z okresu Mižhirja. Můj dědeček se narodil během cesty za praci přímo uprostřed oceánu, když jeho rodiče cestovali do Argentiny. Do rodného listu měl tedy jako místo narození zapsanou pouze zeměpisnou délku a šířku.
Když se vrátili na Zakarpatí, moji příbuzní se usadili v okrese Vynohradiv a sázeli a pěstovali révu.
Obyvatelé údolí Teresvy v okrese Ťačiv
V letech 1920–1940 ve vesnicích v údolí řeky Teresva převládaly ve výšivce oděvů rostlinné vzory ve tvaru stylových větví květin, listů, pupenů. Jako doplněk by mohly sloužit obrázky květináčů a motýlů.
Alina Paš,
hudebnice a zpěvačka
Pocházím z městečka Buštyno v okrese Ťačiv. Jsem hrdá na to, že mohu všem říct, že pocházím z tak nádherného venkova. Odtud také pocházejí moji příbuzní, ale máme v žilách mnoho pokrevních linií, z otcovy strany mám rumunskou krev. Zatímco matčin dědeček pocházel z Chmeľnycké oblasti. Existuje pověst, že rodina Nesijmuků pochází od kozáků.
V Buštynu žijí moji rodiče, babička, matčiny sestry a rodina mého otce. Ráda se vrácím do mé malé vlasti o Vánocích, o Velikonocích, 1. listopadu a kdykoli když mám příležitost.
Obyvatelé údolí řek Tereblja a Rika.
Okres Chust
Jednou z možností zdobení rukávů dámských košil obyvatelek údolí řek Tereblja a Rika byla čtvercová, pevná, souvislá výšivka, která se lidově nazývala „zaspulnycja“. Jeho okrasné pole bylo vyplněno různými motivy. na výšivkách počátku dvacátého století se často vyskytují modifikace motivu rozety. V základně jednoho z nich byl diamant zdobený čtyřmi páry zubů. Proto se takovému obrazu růžice s osmi okvětními lístky lidově říká „hvězdy se zuby“.
Natália Janco,
Zakladatelka svatebního ateliéru “Majsternja Svjat”
Moje matka pochází z Chustu, její rodiče a prarodiče – taky. Proto jsou tam moje kořeny velmi hluboké. Je to už několik let, co moje matka prodala svůj dům, a tak jezdíme do Chustu jen na hřbitov, abychom navštívili naše prarodiče.
Mám samostatný příběh s kroji – tančila jsem v „Džerelci Karpat“ do svých 20 let, takže dobře vím, jak ho nosit. Je neuvěřitelné, že na Zakarpatí je tolik okresů, takové rozmanité lidové kroje a tance.
Maďaři. Okres Berehovo
Výšivku Maďarů ze Zakarpatí charakterizovala výšivka rostlinného charakteru vyrobená technikou „oboustranné hladké výšivky“. Hlavními motivy jsou růže, astry, fialky a heřmánky. V kombinaci se stonky a listy různých tvarů tvořily nedílnou ornamentální kompozici.
Tetjana Literati,
Autorka projektu „Ztracený Užhorod“
Jak se říká, kovářova kobyla chodí bosa…. Píšu historií lidských osudů, a svou vlastní historii vím jen velmi málo. Nenarodila jsem se v Užhorodu. Můj otec je Maďar, který pochází z maďarské vesnice Tisaašvaň v okrese Užhorod. Moje matka pochází z vesnice Chudľovo. Celý život jsem žila v Čopu a v Užhorodu žiji už 19 let.
Okres Svaljava
Růžice je jedním z nejrozšiřenějších archaických motivů zakarpatské výšivky. Byla vyšívaná čtyřmi, šesti nebo osmi špičatými nebo zaoblenými lístky. Okvětní lístky jedné rozety jsou často vyšívané střídavě nitěmi dvou barev: modré a fialové, červené a žluté atd. Rozety se střídají s obrazem kosočtverců, kruhů, čtverců, křížů, figury ve tvaru s.
Natália Vorona,
veřejná aktivistka, finalistka soutěže Miss Ukrajina-92
Můj otec byl voják z povolání, a tak se stalo, že jsem se narodila ve městě Stryj ve Lvovské oblasti. V roce 1983 jsme se přestěhovali do Užhorodu a tady jsem šla do třetí třídy. Matka pochází ze Zakarpatí, ze Svaljavy. A ze strany mých prarodičů jsou všichni příbuzní ze Svaljavy.
Můj otec se sem přestěhoval z Charkova v roce 1957, byl to mladý poručík, který stavil první radarová zařízení v Sovětském svazu. Tak se moji rodiče seznamili ve Svaljavě.
Jsem pyšná na to, že můj dědeček byl prvním starostou Svaljavy a bratranec mé babičky byl slavnou náboženskou osobnosti kraje. Otec Dionysius je pohřben v Katedrále v Užhorodu.
Rachivské Huculové
Na dámských košilích Huculek z Rachivského okresu zaujímá hlavní místo „ustavka“ – výšivka, která je vložena do rukávu. Skládá se ze tří částí: střední části (samotná vložená „ustavka“), jejích rámů („putok“, „snurok“) a ozdobných ozubených proužků („poverchnyci“), které obsahují podvzory zobrazené na ústřední části „ustavky“. Skládá se ze tří částí: ústřední (vlastní „ustavka“) a pruhů, které ji rámují („putok“, „snurok“), a ozdobných zubatých pásů (dále jen „poverchnycja“), které obsahují podvzory umyštěné ve střední části „ustavky“.
Barevné a archaické jsou „ustavky“, ve kterých je kosočtverečný tvar kombinován s dalšími geometrickými vzory: růžicí s osmi okvětními lístky, přímým křížem a bočním křížem. Vzor ve tvaru kosočtverce, symbolizující půdu (jehož úrodný původ byl označen bočním křížem s tečkami, tj. Zrna uvnitř každé ze čtyř oblastí „pole“), byl typický pro výrobky ve všech druzích ukrajinského lidového umění.
Olesja Draškaba,
umělkyně, šéfredaktorka Uchoose
Narodila jsem se v Rachovi. Stejně jako moje babička a prababička, pocházejí z rachivské rodiny Prijmak-Melnyčuk. Tam jsem vyrůstala do 6 let, poté jsem se přestěhovala do Užhorodu. Můj zesnulý dědeček je čestným občanem Rachova, celá jeho rodina pocházela z Teresvy a Bedevli. Je to slavná rodina Vasylja Neboly, který byl hrdinou Karpatské Ukrajiny.
Huculské oblečení je pro naší rodinu velmi důležité. Babička povídala, že její matka „ráda oblékala děvčat“, mohla dokonce tajně od svého manžela prodat pozemek, aby mohla dívkám koupit kožichy a lakované „topanočky“.
Podařilo se nám něco zachránit, takže na těchto fotofrafiích jsem v babiččině košili amerického sametu a ve stoletých „ustavkach“ s kovovou nití.
Obyvatelé Užanského údolí. Užhorodský okres
Vzor ve tvaru kosočtverce se nejvíce rozšířil ve všech zakarpatských výšivkách. Kosočtverečné čáry jsou ohraničeny nekonečnými přerušovanými čarami – „meandry“, které jsou mimořádně starodávným ornamentem. Meandrující motiv je symbolem nekonečna, kontinuity a rytmu pohybu vody, života a celého světa. Lidé věřili, že tento symbol chrání před zlýmí silami, kteří, podle pověsti, jednou uvězněni v této nekonečné linii, budou věčně bloudit a nikdy nebudou schopni ublížit majiteli věci.
Alisa Smyrna,
zakladatelka cyklistické chaty v obci Dubrynyči
Narodila jsem se, vyrůstala jsem a dnes bydlím v obci Dubrynyči v okrese Perečyn. Proto je pro mě Užanské údolí nejdůležitějším místem. Moje babička pochází z Chmeľnycké oblasti, můj otec je z Dnipropetrovské oblasti, ale moje matka je z Perečynského okresu.
Před 20 lety jsem začala pracovat ve směru venkovské turistiky, a tak jsem zkoumala i způsob, jakým žili naši předkové, a aktivity, do kterých se zapojili. Ve svém podnikání reprodukuji tradice, ale na turistické úrovni.
Okres Mukačevo
Na slavnostních košilích mukačevského okresu první čtvrtiny 20. století byly vyšívány stylizované květiny („růže“, „heřmánky“). Charakteristickým rysem takových ozdob bylo, že květiny byly umístěny do řady v poloze „na zádech“.
Olena Civa,
Ředitelka Lika-Komfort
Žiji v Mukačevu a narodila jsem se v Mukačevském okrese v obci Nové Davydkovo. Moji předkové přišli spolu s hrabětem Schönbornem jako řemeslníci z Německa. Matčiny prarodiče jsou z Terebli a z Mukačevského okresu.
Mukačevo mám ráda a pravděpodobně jsou tyto kořeny nejvíce zakotveny v mé rodině. Od babičky jsem zdědila velkou lásku k našim Karpatským horám.
Obyvatelé údolí řeky Boržava.
Iršavský okres
Dámské košile v údolí řeky Boržava vyníkají výšivkou na rukávech, která je po celé délce a na ramenou zdobena různobarevnými nitěmi. Vertikální podélný pruh vyšívaný podél vnějšího švu rukávu se nazývá „rukáv osudu“. Skládalo se z kosočtverců vyšívaných do řady: jeden kosočtverec se střídal s kosočtvercem, v jehož horním a dolním rohu byly vyšívány malé kosočtverce ve dvojicích. Tato konfigurace kosočtverce má název „na žabky“. Obrysy kosočtverce ve vícebarevné výšivce byly ohraničeny lemováním, malými kosočtverci, křížky a na obou stranách „žabok“ byly vyšívány dva velké nebo šest menších květů nebo rozet s osmi okvětními lístky.
Rosana Tužanska
šéfredaktorka Varosh
Narodila jsem se v Mukačevu. Můj otec je z Iršavy. Moje matka je Maďarka, její příbuzní pochází z Vynohradivského a Berehivského okresu. Nyní s rodinou bydlím v Užhorodu. To znamená, že jsem absolutní Zakarpatka, která má kořeny v mnoha okresech Zakarpatí.
Na Iršavský okres mám jen nejteplejší vzpomínky z dětství, na prarodiče, kteří již bohužel nejsou mezi námi. Vzpomínám na pohodový a spořádaný vesnický život, lidskou laskavost a upřímnost, umouněné děti, které objevují svět od rána do pozdních nočních hodin, sbíraní borůvek a babiččiny dobroty. Ale nebudu chytračit, jsem obyvatelka města, takže Užhorod a Mukačevo jsou mými rodnými městy. Tady se mi pohodlně žije, pracuje a odpočívá.
Obyvatelé Turjanského údolí.
Okres Perečyn
Jednou z nejcharakterističtějších ornamentálních kompozic okresu Perečyn byla stylizovaná větev s velkými květy („růžemi“), stonky a listy, orámovaná pruhem zubů vyšívaným černými nitěmi. Harmonickým zakončením výzdoby na ramenech byly pruhy, které pozůstávaly z větviček umístěných do řady větví listů, kterým se lidově říká „perok“.
Inna Baloh,
pracovnice Ozbrojených sil Ukrajiny a účastnice protiteroristické operace
Narodila jsem se v městečku Sambir, ale téměř od narození jsem žila v Perechynu. Všichni moji příbuzní – matka, babičky, dědečkové – jsou z Poroškova. Teď tam nejezdím často, protože nemám dost času, ale kdysi jsem tam často jezdívala, zejména v létě o prázdninách.
Rumuni. Okres Ťačiv
Horní ramenní část rukávů dámských košil Rumunek ze Zakarpatí byly zdobeny několika příčnými pruhy výšivky. Zvláštní barvu mu dodává ornamentální proužek s černým pozadím a polychromovanými vzory. Kombinuje se s výšivkou bílé barvy na bílém pozadí. Dokončení ve výzdobě rukávů jsou tři samostatné květinové aranžmá – vázy. Výzdoba rukávů je dokončená třemi samostatnými květinovými vzory, květináči.
Maryna Bokoč,
projektová manažerka
Moji rodiče pocházejí z okresu Ťačiv. Můj otec se narodil a vyrůstal ve vesnici Kryčevo, moje matka – je z obce Čumalevo. To jsou sousední vesnice. Narodila jsem se v Ťačevu, žila jsem v Kryčevi do dvou let. Poté jsme se přestěhovali do Chustu.
Po absolvování střední školy jsem se přestěhovala do Užhorodu na studium. A zůstala jsem tady. V březnu 2019 jsem se přestěhovala do Frankivska a na podzim – do Kyjeva.
Bojkové. Mižhirský okres
Zakarpatské bojkové nosili krátké košile s dlouhými rukávy na manžetách. Košíle mají boční podélný otvor a jemný volánek na hrudníku. Pro výšivku na konci XIX – začátek XX století byla charakteristická dvoubarevná červeno-modrá paleta. Od počátku 20. let 20. století se výšivka stala polychromní. Převládal geometrický vzor – kosočtverce, kříže, rozety.
Romena Zavaďak,
stylistka, modelka, blogerka
Narodila jsem se v Užhorodu, ale moji předkové pocházejí z Mižhirja, můj dědeček je z Novoselyci a moje babička je ze Studenoho. O této lokálitě mám bohužel jen málo zmínek, protože jsem tam jezdívala jen jako dítě.
Můj dědeček právě píše román v poznámkách a plánuje ho vydat k jeho 80. narozeninám. V románě vypravuje o Mižhirji, o dětství, jazyku a tradicích.
∗∗∗
Na závěr vám představujeme krátký film o tomto projektu.
Tento materiál poskytla společenská organizace Institut pro středoevropskou strategii za podpory Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Jeho vznik byl umožněn upřímnou podporou amerického lidu prostřednictvím Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Za obsah materiálu nese výhradní odpovědnost společenská organizace Institut pro středoevropskou strategii a nemusí nutně odrážet názory USAID nebo vlády USA. Žádná část tohoto materiálu nesmí být reprodukována nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronicky, elektronicky, kopírováním nebo jiným způsobem, bez řádného odkazu na původní zdroj.
Autorka projektu: Rosana Tužanska
Foto: Serhij Mazur
Video: Anton Ryžych
Make-up: Octavia Vaščuk, Tetjana Samus, Maryna Polovko
Děkujeme za pomoc při vytváření materiálu řediteli Zakarpatského muzea lidové architektury a života Vasylju Kocanovi
Popis kostýmů: vedoucí oddělení vědecké a vzdělávací práce muzea Tetjana Solohub-Kocan
Digitalizace ornamentů – Oleksandra Harkuša
