Stačí tři lidé, aby změnili vesnici
Tamara Levko má 12 let. Je dobrovolnicí, která učí programování žáky základní školy. Několikrát týdně dívka učí Scratch žáky 3. a 4. třídy ve vesnici Dovhe, obce v okresu Iršava, kde žije téměř 7 000 obyvatel. Její matka, učitelka informatiky, Halyna Levko-Rubec, spolu se dvěma školačkami, Myroslavou Černuševyč a Karinou Fečkou, založily v malé zakarpatské vesnici …“hub“. Sami zakladatelé tomu říkají – prostor příležitostí nebo jen Dovhe hub.
Učitelka, dvě žákyně a master class crowdfundingu
Na vytvoření hubu jsme pracovali téměř rok. Všechno jsme dělali sami – dřevěný nábytek, polštáře, křesla, vše bylo vymalováno a uklízeno v místnosti. Mimochodem, je rozdělena do dvou částí. V první – děti se shromažďují, komunikují, baví se a učí se. Ve druhé – zabývají se programováním a sledovují dokumentární filmy na projektoru.
– Jsme účastníky ukrajinsko-slovenského projektu „Aktivní občan – efektivní vláda“. – vypráví nám Myroslava Černuševyč, spoluzakladatelka společnosti Dovhe Hub. – V loňském roce jsme ve škole v Užhorodu diskutovali o problému, že se školáci v naší vesnici učí na směny, děti po škole nemají kde studovat, nemají se kde učit něčému novému.
Myroslava říká, že nic takového jako prostor, který ve vesnici vytvořili, nikdy neexistovalo a ani jsme se neodvážili o tom snívat. Pokud jde o finanční a materiální složku uspořádání prostor a zahájení projektu obecně, dívky mohou dát master class mnohým městským iniciativám, protože používaly téměř všechny způsoby získávání finančních prostředků.
– Prostory nám bezplatně poskytla obecní rada. Počítače byly darovány společností Code Club a EPAM. Díky tomu můžeme učit programování žáky 3. a 4. třídy. Získali jsme také prostředky promítáním filmů pod širým nebem. Za sběrový papír jsme získaly 2 600 hřiven, a na charitativním veletrhu jsme získály dalších 2 000 hřiven. také dobrovolník Peace Corps Nik Borodin získal pro nás tisíc dolarů prostřednictvím americké platformy GoFundMe. Dokonce nám poslali peníze z Číny,“ – říká 15letá školačka Myroslava.
Karina Fečka, spoluzakladatelka Dovhe Hub, na toto místo chodí nejraději kvůli klidu a tichu a také proto, že jsou zde knihy a na projektoru může sledovat dokumentární filmy.
Připojila jsem se k projektu o něco později než Myroslava a více jsem pomohla s vybavením prostoru. Zdá se mi, že náš hub je především důležitý, protože děti se zde mohou učit programování na nových moderních počítačích. Většina vesnic si to nemůže dovolit. Také se mi líbí, že jsme začali naši obci s bookcrossingem a naši vesničané si mohou vyměňovat knihy. Také máme kurzy anglického jazyka. Učí je dobrovolnice z obce Dovne Ivanka Synetar, která studuje v Trnavě na Slovensku. Plánujeme také hodiny německého a slovenského jazyka, – říká Karina.
Učitelka informatiky Halyna Levko-Rubec říká, že hlavní zásluhu na vzniku střediska mají školačky.
– Vznik centra je dlouhý příběh. Zúčastnili jsme se ukrajinsko-slovenského projektu. Během něj byli učitelé vyškoleni v Užhorodu a Bratislavě a výsledkem bylo vytváření týmů ve školách. V Zakarpatské oblasti to byl Chust, Užhorod a Dovhe. Loni v dubnu se uskutečnil seminář pro školaky, a ten se stal výchozím bodem. Děti dostaly Whatmanův list a fixy aby nakreslily a napsaly nápady, které by mohly zlepšit jejich život ve městech a vesnicích. Ve skutečnosti nakreslili tento hub. Kromě toho existovaly další dva týmy, které obhájovaly projekt „Long Street Workout“ – pouliční sportovní hřiště a také projekt na podporu obce Dovhe a zámku Teleki, který se nachází v naší vesnici. Oba jsou v současné době realizovány, – říká Halyna.
Když 12letá školačka učí programování
– Jsem dobrovolníčka a učím děti programovat na Scratch. Moje první dobrovolnická zkušenost byla v Iršavě a letos v létě mě Halyna Volodymyrivna požádala, abych učila děti zde v centru. Toto je druhý modul od začátku léta. Sám jsem se naučila Scratch, když jsem byl ve 4. třídě. Velmi mě to zajímalo a začala jsem sáma dělat projekty. Baví mě učit děti, proto jsem se naučila sáma. V naší třídě jsou další dvě dívky, které dobře programují – Natalka a Toňa. Momentálně se učím HTML a JavaScript. V budoucnu bych chtěla vytvářet webové stránky a mít z toho zisk, – říká dobrovolnická učitelka programování Tamara Levko.
Směry práce centra:
Bez podpory by se nic nestalo
Jako učitelka informatiky chápu, že v době internetu nemáme žádná materiální ani fyzická omezení. Pro mě je stimulem a podnětem to, že se můžeme rozvíjet, prosperovat. Můžeme být kýmkoli a kdekoli. Jsme příkladem toho, že vše je možné. A dokonce i na vesnici můžete získat pomoc s otevřením prostoru od cizích lidí ze zahraničí, kteří nás ani neznají. Někdo poslal 10 $, někdo 100 $. A byly jsme opravdu překvapeny. Totéž platí o obci. Na sportovní hřiště, které dělají tři školačky naší školy, největší podíl finančních prostředků poslali nám naši vesničané, kteří žijí v zahraničí, – říká Halyna.
V Dovhe Hub funguje první bookcrossing ve vesnici. Abyste si mohli půjčit knihu, musíte si přinést vlastní a odložit ji na polici. Zakladatelé centra se postarali o to, aby lidé nenosili staré a nezajímavé knihy, ale obavy byly zbytečné, protože čtenáři přinášejí opravdu dobré publikace, které s radostí sdílejí. Známý fotograf Valentyn Kuzan, rodák z obce Dovhe, přispěl k tomu, aby byly police v centru ještě modernější. Díky své vlastní stránce na Facebooku se mu podařilo shromáždit více než 10 tisíc hřiven a nakoupit moderní knihy.
– Jsem ráda, že se nám podařilo uvést několik věcí: zaprvé, jako účastníkům programu, jehož cílem je navázání dialogu mezi občany a vládou, se nám této komunikace podařilo dosáhnout, – říká učitelka. – Šli jsme do obecního úřadu, povídali jsme si, dohodli jsme se, a pomohli nám. Zadruhé, kolem našeho podnikání jsme shromaždili mnoho lidí. I internet nám zde poskytli zdarma a my ho používáme zdarma. Náš projekt ukazuje, že můžete dosáhnout toho, co chcete, pokud to opravdu chcete.
Po spuštění centra se zakladatelé vážně zamysleli nad skutečností, že takové prostory jsou potřebné nejen pro děti, ale i pro dospělé. Je proto možné, že se zde brzy o víkendu objeví zajímavé akce pro starší generaci.
Děvčata STEM v obci Dovhe
Zkratka STEM znamená věda (science), technologie (technology), strojírenství (engineering) a matematika (mathematics). A celostátní projekt Děvčata STEM je zaměřen na vzdělávání děvčat v těchto oborech, protože mezi zaměstnanci STEM jich není více než 25%.
Do programu se po celé zemi zapojilo více než 50 vzdělávacích institucí. Ze Zakarpatí je jenom jedná škola – Dovžanská střední škola 1.-3. stupňu. Tímto směrem se vydaly dvě studentky 11.třídy – Tetiana Symkanyč a Julia Kopolovec.
– Naším hlavním úkolem je motivovat dívky, pomáhat při učení různých technologií, vysvětlovat, čeho jsou schopny dosáhnout pomocí svého rozumu, že by se neměli bát být chytré, být sami sebou, prosperovat. Chci, aby naša děvčata pochopila, že jsou také silná a mohou jít ke svému cíli. Čekají nás hodiny matematiky, strojírenství, robotechniky, monology TED, anglického jazyka, dělat různé pokusy a experimenty, – říká Tetiana.
Školačka zatím neví, zda spojí svou budoucnost s vědou a technikou. Říká, že uvažuje o lékařství, psychologii a dokonce i o výtvarném umění.
–Nechci sedět doma a nic nedělat, mám ráda aktivity, chci být zajímavá a mít příležitost udělat něco užitečného pro ostatní lidi. Bude velmi dobré, když někomu pomůžeme rozhodnout se v životě. Možná, že vrstevníci z naše vesnice jednou vytvoří novou společnost Apple a my vám řekneme, jak jsme jím pomohli úspět, – říká Tatiana s úsměvem.
Julia zase říká, že bude věnovat zvláštní pozornost programování a počítačové grafice, protože se chce stát webovou designérkou a její bratr již v tomto oboru studuje ve Lvově.
– Opravdu doufám, že to tady lidi bude zajímat. Nemusíte ani navštěvovat programy v Hubu, stačí sem přijít udělat domácí úkoly, popovídat si s přáteli. Pro mě je důležité, že toto je místo, kde se otevírají příležitosti pro mě a mé vrstevníky. Navzdory tomu, že nežijeme ve městě, ale na vesnici, vždy se můžeme vylepšovat, rozvíjet se, dosáhovat něčeho. I když pocházíte z vesnice, můžete se stát velkým člověkem, – říká Julia.
***
Nedávno navštívila naše centrum Ivanna Klympuš-Cincadze, místopředsedkyně vlády pro evropskou a euroatlantickou integraci Ukrajiny.
– Budování státu, o kterém mnoho generací Ukrajinců snilo a pro které jsme šli na Majdan, je obtížný a dlouhý proces. Zaprvé, jeho zárukou jsou lidé, na které se může spolehnout. Tyto lidi nemužeme v dostatečném počtu pozvát ze zahraničí, vybičovat represemi nebo koupit za velké peníze od rekrutingové společnosti. Můžeme je pouze vychovat.
Od školky, školy, vysoké školy … Nová kvalita úředníků se objeví, až když získáme společnost s novým souborem hodnot a poptávky. Nemusíte být prorokem, abyste si uvědomili, že tato sada hodnot neznamená přesně chování jako nedávné „jít se projít“. Hodnoty vyplývají ze vzdělávání. Naší společnou záležitostí je proto investovat do něj co nejvíce, i když plody brzy neuvidíme.
Když jsem byla na Zakarpatí, byla příjemně překvapena centrem pro mládež v obci Dovhe. Během mnoha let jsme dětem nedávali alternativy k alkoholu, šansonu a seriálu „Svaty“. Dnes jsem v této zakarpatské vesnici viděla na bookcrossingu knihu Dmytra Kuleby „Válka o realitu“. Tady jsou Yuval Noah Harari a Neil Ferguson a spousta skvělých knih, které by neuškodilo číst nejdříve těm, kdo nás chce zavést do „světlé budoucnosti“.
Je důležité, aby si mladí lidé dělali hub sami – střídali se. K dispozici jsou kurzy programování i cizí jazyky – slovenský, německý a samozřejmě anglický … To mně inspiruje!
Tento materiál poskytla společenská organizace Institut pro středoevropskou strategii za podpory Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Jeho vznik byl umožněn upřímnou podporou amerického lidu prostřednictvím Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Za obsah materiálu nese výhradní odpovědnost společenská organizace Institut pro středoevropskou strategii a nemusí nutně odrážet názory USAID nebo vlády USA. Žádná část tohoto materiálu nesmí být reprodukována nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronicky, elektronicky, kopírováním nebo jiným způsobem, bez řádného odkazu na původní zdroj.
Rosana Tužanska
Anton Ryžych