Na Zakarpatí místní obyvatelé rádi mluví o své vlastní toleranci a multikulturalismu v regionu. A je to pravda.
I když v posledních několika letech došlo k případům, kdy Zakarpatci na tuto toleranci zapomněli. Zejména ve svých příspěvcích na sociálních sítích.
Důvodem byly incidenty týkající se zahraničních studentů: hádky, dopravní nehody, včetně s následkem smrti. Kvůli tomu se vytvořila celá řada stereotypů.
Chceme prolomit tyto stereotypy, protože z vlastní zkušenosti víme, že mezi velkou komunitou zahraničních studentů studujících v Užhorodu je většina otevřených, talentovaných, přátelských a velmi příjemných mladých lidí. Stejně jako ty a já. Pojďme se tedy seznámit.
V srpnu Eumanne Emmanuelle bude mít 25 let. V roce 2017 přijel do Užhorodu z Nigérie. Budoucí lékař studuje radiologii na internatuře, nebo přesněji řečeno klinické ordinatuře (pozn. red.: radiologie je obor lékařství, který využívá rentgenové paprsky za účelem diagnostickým a vědeckým).
Jeho boss, tak Eumanne nazývá svého nadřízeného, radiolog Vitalij Myhovič říká, že má poměrně mnoho stažistů, ale tento je pravděpodobně nejschopnější. Chce se učit a pracovat, pomáhat lidem, stejně jak má mnoho nových a dobrých nápadů na zlepšení pracovního procesu.
Eumanne vystudoval lékařskou školu ve své zemi, složil zkoušky a obdržel lékařskou licenci. Jednou mu jeho přátelé, kteří studovali v Oděse, doporučili studovat na Ukrajině.
„Vybral jsem si Ukrajinu, protože je mírová a zde můžete získat dobrou praxi. Pokud porovnáme vzdělání v Americe, Asii a evropských zemích je dobré, že Ukrajina poskytuje možnost se učit každému. Včetně praxe ve zdravotních střediscích,“ říká Eumanne.
Eumanne má ještě sourozenců. V rodině je prvním lékařem. Sestra je právnička, mladší bratr je programátor, otec je podnikatel a matka právě odešla do důchodu.
Více než 80% svého času lékař věnuje studiu. V Užhorodu také odpočívá: chodí na procházky, věnuje se joggingu (pozn. red.: pomalý běh), jezdí na kole, setkává se s kolegy, občas vyjíždí z města do hor, sbírá houby.
„Víkend trávím s přáteli, v neděli chodím do kostela,“ říká Eumanne. „Když mám přestávku ve studiu, cestuji. Nedávno jsem byl v Anglii a Americe. Jezdím také na klinické konference do Lvova, Kyjeva a dalších regionech Ukrajiny a evropských zemích.“
„Chutná mi zakarpatské jídlo. V něčem se podobá našemu. Mám rád boršč, pohanku, šašlik (grilované maso), pizzu, zákusky. Většinou mi chutná vše, ale naše kuchyně je trochu jiná a máme větší výběr produktů. Bydlím u vody, takže máme hodně mořských plodů. Existuje také více obilovin, zeleniny, ovoce,“ říká Eumanne.
Od roku 2014 se Užhorod stal místem studia a pobytu velkého počtu cizinců. Zahraniční studenti sem byli převedeni z východu země rozhodnutím Ministerstva školství a vědy Ukrajiny. Poté Užhorodská národní univerzita přijala 305 chlapců a dívek z Luhanské státní lékařské univerzity. Později pro ně byla otevřena Lékařská fakulta č. 2.
Plynul čas. Migrační procesy na Ukrajině pokračovaly. Někteří zahraniční studenti se přestěhovali z Užhorodu do větších měst. Místo toho mladí lidé z Lvova, Kyjeva a Charkova také nastoupili na Užhorodskou národní univerzitu. Mnoho chlapců a dívek záměrně přijelo studovat na Zakarpatí. Poradili jim to příbuzní nebo přátelé, kteří zde studovali, a pak se vrátili domů. Lékařská fakulta stále zůstává nejoblíbenější. Pak je na řadě Zubní lékařství a Fakulta mezinárodních ekonomických vztahů.
Podle Oddělení pro zahraniční studenty univerzity bylo v roce 2019 (1. čtvrtletí) zaregistrováno 1617 zahraničních studentů.
Co o nich víme? Místní média při honu na senzaci často informují o nepříjemných situacích souvisejících s chuligánstvím, dopravními nehodami nebo sexismem. Bohužel i takové případy existují, ale jejich počet není ani menší ani větší, než v případě místních obyvatel. Mimo pozornosti tak zůstávají neuvěřitelně zajímavé příběhy o jiných lidech, jejich tradicích, kultuře a zvycích.
Dnes na Užhorodské národní univerzitě studují studenti ze 60 zemí světa. Všichni jsou oficiálně zaregistrováni. Převažná většina pochází z Indie.
Cizinci přicházejí do Užhorodu a žijí zde 5-6 let. Pak se vrací domů. Někdo zůstal na Zakarpatí, oženil se nebo si našel práci. Během tohoto období se jen málokdo naučil ukrajinský jazyk. Výuka na univerzitě pro cizince probíhá v angličtině, kterou používají i při vzájemné komunikaci. Na ulici není vždy možné s někým začít rozhovor, protože úroveň znalostí angličtiny na Ukrajině není příliš vysoká. Týká se zejména starší generace. Proto zahraniční návštěvníci se seznámí s místními vrstevníky, nebo drží pohromadě a žijí ve svém vlastním mikrosvětě.
Zároveň každý z nich je samostatná a zajímavá osobnost. Mnozí jsou obdařeni tvůrčími schopnostmi. Pocházejí z velkých či malých rodin, bohatých i chudých s vlastními jedinečnými osudy, plány a perspektivy do budoucna. Skládají hudbu a natáčejí hudební klipy, vyhrávají sportovní soutěže, předvádějí profesionální schopnosti, asistují užhorodským chirurgům při složitých operacích, chutně vaří, malují na těle a vědí vše o starých čajových obřadech.
Jak vidí Užhorod? Co si o nás myslí? Je pro ně snadné nebo obtížné zde žít? Co mají rádi? Na co si nemohou zvyknout? Co jim bude chybět po návratu domů? O tom všem jsme s nimi mluvili.
Živý rozhovor u stolu na terase Panorama. Tchajwanec Andrew učí Irinu anglicky. Seznámili se v jednom anglickém jazykovém klubu a dohodli se na soukromých lekcích.
“Přijel jsem z Tchaj-pej studovat na lékařské fakultě. Tady jsem již třetí rok ze 6, a je to docela dlouhé dobrodružství. Jsem student, ale zároveň učím místní lidi angličtinu, čínštinu a hudbu.”
Andrew je nejmladší ze tří dětí v rodině Young. Matka učí v národním orchestru, otec má několik diplomů: architekt, veterinář a lékař.
Andrew rád pomáhá lidem, a proto se rozhodl stát lékařem. Vybíral si studium mezi USA, Finskem, Ruskem a Ukrajinou. V USA je vzdělání drahé – 60 tisíc dolarů ročně. Finské vzdělání je zdarma, ale po absolvování univerzity můžete pracovat pouze jako zdravotní sestra a musíte vstoupit do vyšší úrovně. Ve vlastní soutěži Andrew vyhrála Ukrajina. Jednou z podmínek byla výuka v angličtině, orientace na Západ, evropské hodnoty a levné vzdělání.
Zahraniční studenti na Ukrajině nedostávají stipendia. Náklady na výuku hradí jeho matka. To je 3,5 tisíce dolarů ročně. Ve volném čase si Andrew přivydělává. Často však vyučuje zdarma, aby komunikoval s lidmi.
“V Užhorodu mám nejraději počasí a jídlo, protože jídlo je zde velmi skutečné, vše je organické. I když nechcete, aby bylo organické, stále zůstane organické.”
Andrew rád vaří. K bydlení si vybral soukromý dům, a na zahrádce může pěstovat zeleninu a ovoce. Připravuje zdravé saláty a dušené maso se zeleninou. Jeho nejoblíbenějším jídlem je cheesecake.
“V Užhorodu nemám rád taxikáře. Protože neumím dobře ukrajinsky, je velmi těžké jim vysvětlit, kam mají jet, aby nezměnili cenu.”
Po návratu na Tchaj-wan bude Andrew muset potvrdit diplom Užhorodské národní univerzity a také složit zkoušky. Teprve poté bude moci pracovat jako lékař. Nejoblíbenější vzpomínkou o Ukrajině zůstanou řeky, sakury, lesy, dobří lidé.
“Ukrajinci jsou velmi upřímní lidé. A pokud se o vás jednoho dne začnou starat, budou to dělat velmi dlouho.”
Moje sestra studovala v Ukrajině a doporučila mi přijet získat vzdělání tady. Brzy absolvuji univerzitu a vrátím se domů.
Mám rád hudbu, sportuji, hraji basketbal.
O Užhorodu bych řekl to, že zde je lepší počasí. Ale já osobně ho nemám moc rád, protože je vlhko. V zimě a v létě zde často prší. Toto počasí miluji i nenávidím zároveň.
Lidé se ke mně většinou chovají dobře. Ptají se, jestli jsem z Afriky nebo Ameriky. Někteří lidé se však chovají nepříjemně a ptají se, co tady dělám.
Když se vrátím domů budu vyprávět o tom, jak jsem se učil ukrajinský jazyk. Dokázal jsem se naučit jen „Dobrý den“, ale čas strávený v Ukrajině jsem si užíval. Moc se mi tu líbí.
Zdá se mi, že Ukrajinci jsou velmi dobrosrdeční, domácí a laskaví lidé. Připomínají mi moji matku. Například když jsem sem teprve přijel, zapomněl jsem čepice, a nějaká žena mi řekla: „Co ti je? Kde máš čepici?“
Přijel jsem v Ukrajinu studovat, abych se stal doktorem. Mým koníčkem je fotografování, které se později stalo povoláním.
Líbí se mi v Ukrajině to, že zde jsou velmi dlouhé dny, je léto a zima. Indie je blíže rovníku, proto nezáleží nám na tom, zda je zima nebo léto.
Místní jídlo mi nechutná. Jsem z Indie, milujeme koření a kořeněná jídla, které tady nejsou.
Dokud jsem neuměl ukrajinsky, bylo to pro mě dost těžké, ale teď to je snazší.
Ukrajina je země s velkým potenciálem. Myslím si, že v blízké budoucnosti lidé začnou vše realizovat, a Ukrajina se stane jednou z nejlepších zemí na světě. To je země, kde jsem našel sám sebe a realizoval. Proto je mi velmi blízká. Možná tu zůstanu, ale ještě to přesně nevím.
Rád komunikuji se zajímavými a kreativními Ukrajinci. Takoví lidé jsou všude na světě, musíme s nimi najít společnou řeč, komunikovat, spřátelit se.
Studuji medicínu, čtu rap, pracuji s dětmi, tancuju africké tance. Dalším mým koníčkem je basová kytara.
Líbí se mi, že v Užhorodu na rozdíl od jiných evropských měst je levnější. Moc se mi ale nelíbí mentalita jednotlivců. Jsou nepřátelští.
Být cizincem v Ukrajině je dobré i špatné zároveň. Špatné, protože je těžké si rozumět. Dobře, protože jste zvláštní a dostáváte více příležitostí.
Přijel jsem sem, když mi bylo 17, takže jsem tady vlastně vyrostl. Nejlepší část svého života jsem prožil v Ukrajině. Mám spoustu přátel. Máme společné zájmy v hudbě, a jsou to velmi dobří lidé.
Mezi mé záliby patří hudba, tanec a vaření. Ráda trávím čas se svými přáteli, rodinou a poznávám toto město. Jsem tu teprve jeden rok, zatím nemám žádné ukrajinské přátele.
Líbí se mi tady řeka, je okouzlující. Obecně se mi tady líbí všechno. Jsem velmi hrdá na to, že jsem tady.
Užhorod je velmi klidné město, je zde mnoho kultur. A Ukrajinci jsou skvělí lidé. Líbí se mi, že se usmívají.
Tento materiál poskytla společenská organizace Institut středoevropské strategie za podpory Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Jeho vznik byl umožněn podporou amerického lidu prostřednictvím Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Za obsah materialu nese výhradní odpovědnost společenská organizace Institut středoevropské strategie, a nemusí nutně odrážet názory USAID nebo vlády USA. Obsah tohoto materiálu nesmí být reprodukován nebo přenášen v žádné formě a žádným způsobem, graficky, elektronicky, kopírováním nebo jiným způsobem bez řádného odkazu na původní zdroj.
