СПЕЦПРОЕКТ

Úspěšné příklady místního podnikání na Zakarpatí, které propagují region daleko za jeho hranicemi

O těch, kteří myslí nejen na zisk

uk en ru hu ro sk

 

Náš příběh o investičním zázraku na Zakarpatí a bouřlivá reakce našich čtenářů nás inspiroval k tomu, abychom vyprávěli více o podnikání, které rozvíjí region a přitahuje pozitivní pozornost.

Posadili jsme se tedy do redakční místnosti a jednoduše jsme si začali tyto případy zapisovat a nahlas je počítat.

– Zakarpatí se asociuje s vínem. Bez ohledu na to, ze občas kritizují podníky Čizaj a Kotnar, jsou jejich vína pravidelně uznávána jako nejlepší vína Ukrajiny. Jsou vyváženy do Spojených států a Maďarska. Turisté z celé Ukrajiny i ze zahraničí přijiždějí na zakarpatské vinařské festivaly právě proto, aby ochutnali vína místních soukromých vinařů, jako jsou Ivan Ursta, Karl ŠoŠ, Vasyl Pauk, Oleksandr Kovač, Vasyl Antalovskyj a mnoha dalších, čí jména se také stala značkami.

IKEA je samozřejmě skvělá značka, ale nejlepší dřevěné výrobky, zejména domácí nábytek, jsou rozhodně ze Zakarpatí. Pokud máte doma kvalitní židle, stůl nebo postel z buku nebo dubu, zkontrolujte, zda to není značka „Klen“ nebo „Pavlyk“, což je jedinečný příklad místního rodinného podnikání.

– Zakarpatský koňak je známy buď pod stejným názvem, nebo pod názvem „Tysa“ nebo „Užhorodskyj“. Střecha věže Nevitského hradu jak je vyobrazena na štítku láhve a stala se součástí populární značky, se bohužel již zhroutila. kromě toho od roku 2026 budou všechny koňaky na Ukrajině přejmenovány na brandy, ale v vzpomínkách spousty lidí je nejlepší koňak spojen se Zakarpatím.

To jsou jen některé z myšlenek, které zazněly v redakci během improvizované mozkové bouře na toto téma. Ve výsledku jsme shromáždili asi 3 desítky místních značek Zakarpatí, které mají významnou sociální složku.

Každý z těchto příkladů si zaslouží samostatnou publikaci, protože za každou ze značek zpravidla stojí jedinečný fascinující příběh s konkrétními lidmi. Často dobrodruzi. Rozhodně romantiky. Většinou lidé s hodnotami a principy.

V tomto článku vám povíme o 3 takových příkladech a začneme naším přítelem a pravděpodobně nejlepším čokolátie na Ukrajině, Valentinem Štefaňo.

Cukrář s velkým srdcem

Na první pohled vypadá práce cukráře velmi aristokraticky a vytříbeně. Právě tak vypadá Valentine v práci. Jen málokdo však dokázal odhadnout, kolik úsilí a tvrdé práce stojí za cukrářskou značkou Shtefanyo Valentin & Valentina.

Byla založena dvojčaty – bratrem a sestrou. Valentin nejprve pracoval jako pizzaiolo, poté se rozhodl vyzkoušet cukrovinky a uspěl. V roce 2008 jeho sestra Valentina a on reprezentovali Ukrajinu na prvním Mondial des arts, což je vlastně mistrovství světa v cukrářském umění. Takto získal uznání poprvé.

165

Zatímco se Valentina rozhodla přestěhovat do Francie, Valentin se rozhodl uskutečnit své ambice na Ukrajině. Navíc zejména na Zakarpatí.

– Nemám cíl vytvářet průmyslovou výrobu cukrovinek, dezertů nebo dortů, i když bych to dokázal a vydělal bych spoustu peněz. Moje představa o mé profesi a jejím poslání je však odlišná. Samozřejmě chci, aby byl můj produkt známý po celém světě, proto jsem založil značku. Ale zároveň je mým cílem, aby každý, kdo má chuť ochutnat makronky, sladkosti nebo koláče od Štefaňo, přijel do Zakarpatí, do Užhorodu. To je filozofie, která je základem pro všechny mé cukrárny, výrobu, recepty, – vysvětlil nám Valentin Štefaňo.

Proto vynalezl dort Užhorod, který každoročně nastavuje všechny rekordy prodeje mezi turisty. Valentin také vytvořil lízátka ve tvaru erbu Užhorodu, bonbónů „Karpatskyj kruhljak“ věnovaných dřevařského průmyslu a „Meteorit Kňahyňa“ věnovaných pádu největšího meteoritu v Evropě, ke kterému došlo na Zakarpatí v roce 1866.

Valentin také pravidelně pořádá charitativní akce: spolu s postíženými dětmi nebo s detmi ze sociálně slabých rodin vytváří cukrářské sochy. Proto pozval Valentina na workshop slavný francouzský cukrář Christophe Michalak.

S láskou z Nyžňoho Selyšča: francouzská zkušenost s výrobou sýrů se Zakarpatskou duší

Jsme téměř vrstevníci s podníkem Selyska sýrárna. Byl založen jako projekt v roce 1994. Pak můj otec Petro Pryhara a jeho noví přátelé z evropského družstva Longo Mai (Longo Mai, mezinárodní zemědělské družstvo založené ve Francii v roce 1973 ***) přemýšleli o tom, jaký projekt by mohl změnit údolí Chustec. A začali podnikání, kterému v té době téměř nikdo nevěřil: začali se učit umění výroby sýrů a stavět sýrárnu,“ – řekla Varoshu Inna Pryhara, profesionální výrobkyně sýrů, která se svým otcem již 4 roky vytváří legendární sýry.

V týmu mají také 9 zaměstnanců, kteří pracují v sýrárně a začali přátelit rodinami, trávit společně víkendy a vzájemně se podporovat.

Seliska

Sýrárna byla od samého začátku plánována jako projekt, který by mohl vytvořit ekonomickou podporu v depresivním regionu a přilákat velké množství lidí, dodává Inna a upozorňuje, že vzhledem k tomuto projektu má jejich projekt určitou filozofii práce:

Spolupracujeme s drobnými vyrobci, nikoli s velkými zemědělci. Nyní mléko dodává do sýrárny každý den 120–150 rodin! Komplikuje to naši práci, ale zároveň ji dělá zajímavou. Pro výrobce sýrů je důležité, aby mléko bylo čerstvé, od zdravého zvířete, bez antibiotik a bez přísad. Naštěstí většina obyvatel v našem regionu chová „hnědé karpatské“ krávy a praktikuje volnou pastvu na polích s divokými trávami. To nám dává příležitost vytvořit jedinečnou a zajímavou chuť sýra. Ve skutečnosti, když má výrobce sýra kvalitní mléko, může vyrobit velké mnžství sýrů.

Nyní je těžké si představit, že kdysi sýr „Selyskyj“ někdo nechtěl koupit kvůli specifické chuti a vůni, ale bylo to opravdu:

Moje nejděsivější vzpomínky z dětství souvisejí s tím, že jsme strouhali sýr „Selyskyj“, balili jsme do velkých pytlů a prodali jsme je do vepřínu za pár hřiven za kilogram, abychom mohli vesníčanům platit za mléko,“- vzpomíná Inna.

V roce 2002 byl podník Selyska sýrárna oficiálně otevřen pouze s jedním druhem sýra – polotvrdým Selyskyj a za rok byl uveden na trh měkký sýr Chust a o rok později tvrdý sýr Narcys Karpat. A teprve v loňském roce byl přidán čtvrtý druh sýra Menčul, který byl výsledkem stáží Inny ve Francii na kozí farmě a  sýrárni Ferme Taterre v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur a na farmě krav a sýrárně Ferme de La Jarjatte v regionu Rhône-Alpes.

Všechny názvy sýrů jsou spojené s našim krajem, takže když se člověk podívá na štítek, okamžitě ví přesně, kde se vyrábí, – říká Inna. – Nevyvážíme sýr. Jsme antiglobalisté a stavíme se proti vývozu produktů, jako je ten náš. Absolutně nás nezajímá, zda se bude sýr Selyskyj jíst v Maďarsku, Německu nebo Japonsku, a kolik na něm můžete vydělat. A když mluvíme s dalšími malými výrobci, žádáme je, aby udělali totéž, aby se nezaměřovali na myšlenku krátkodobých fantastických příjmů z exportu. Zároveň chceme a usilujeme o to, aby si lidé po naše sýry přijižděli z celého světa do Zakarpatí, do Chustského okresu.

Dnes se tak děje: sýrová cesta do okresu Chust je jednou z nejoblíbenějších turistických tras v Zakarpatí, která láká hosty z Ukrajiny i ze zahraničí.

– Kromě výroby sýrů pracujeme ve dvou dalších oblastech: vzdělávací a sociální. na prohlídkách sýrárny představujeme návštěvníkům umění výroby sýrů a chuť přírodních potravin. Pokud jde o sociální sféru, jedná se o projekt „Tradiční Brynza okresu Chust“. Přesvědčili jsme místní pastýře, aby se s námi spojili v Asociaci pastýřů regionu Chust, aby společně vyráběli a prodávali sýr a propagovali chov ovcí jako povolání, – říká Inna.

Bratři Kočutové: klenotníci, kteří plánují ovládnout vesmír

Jurij, Roman a Ihor Kočutové začali s výrobou šperků před mnoha lety – ještě ve škole. Kluci přiznávají, že tehdy šlo o výrobky velmi pochybné kvality a nepochopitelného tvaru. V té době si jen těžko dokázali představit, že jejich šperky budou mezi ukrajinskými celebrity neuvěřitelně populární, že budou prezentovány na Ukrajinském plese ve Vídni a že budou mít butik v rakouském hlavním městě.

– První ozdoby jsme začali vyrábět ve škole. To se nedá nazvat šperky. Jednalo se o velmi hrubě vyrobené a ozdobené doplňky. Pak nastalo období, kdy jsme to vůbec přestali dělat. Na univerzitě jsme se k tomu vrátili, ale na vyšší úrovni, – říká Jurij novinářům Varoshe, když si vzpomíná, jak to všechno začalo. První etapa byla taková: nebylo jasné, co to bylo, ale trochu se podobalo šperkům. Druhou fází je výroba některých prstenů a náušnic z mědi a mosazi. A také první pokusy nabídnout to lidem. A třetí etapa už byla vážná práce se stříbrem a drahokamy.

Kochut Jewelry Наш орієнтир

Nejsilnější impuls, pod jehož vlivem stále pracujeme, byl ze strany Romy. Byl první, kdo začal pracovat jako klenotník. Pak se do toho zapojil Jura. Roma mu potom dával nějaké drobné úkoly. A pozdějí dostal jsem od něj podobné úkoly i já“ – dodává Ihor.

– Obecně řečeno, vždy jsme pracovali rukamy, od samého dětství. Byl čas, kdy jsme se aktivně věnovali rekonstrukci. Výroba brnění, dratěné košíle. To mě vedlo ke klenotnickému řemeslu. Dělal jsem dratěné košíle a postupně jsem zmenšoval velikost prvků, takže kroužky, které ji tvoří, se zmenšovaly a zmenšovaly. Potom mi otec řekl: Tolik jemné zpracování! Měli byste zkusit vyrobit něco ze stříbra“. Tehdy jsme neměli tušení, kde ten ho máme získat. Náš soused mě představil klenotníkovi. Moc mě toho nenaučil, ale něco mi řekl. Pochopil jsem hlavní principy práce. Později na internetu potkal dalšího odborníka. Dnes je to už můj přítel, – řekl Jurij.

Značku šperků vytvořili kluci v roce 2013 a nedávno se bratři také zabývali dřevem a vyrábějí fantasticky krásný nábytek. V Kyjevě byl navíc před rokem otevřen showroom. Jejich vývoj vypadá takto: na Zakarpatí, konkrétně v Užhorodu, je dílna a tým a v hlavních městech Rakouska a Ukrajiny jsou butiky. To není špatné. Zakarpatská kulturní diplomacie v akci;)

P 01

***

Kromě zmíněných příběhů místního podnikání, které propaguje Zakarpatí, musí musíme si vzpomenout na džusy Konyk, které nyní můžete vidět na regálech supermarketů po celé zemi, a vyrábějí se ve obci Storožnycja poblíž Užhorodu. Stejně jako Zakarpatská palynochka, pivo „Cypa“, které se vaří v obci Kvasy okres Rachiv, četné značky zakarpatských minerálních vod, „lekvar“ a další biopotraviny „Pan Eco“ z obce Botar v okresu Vynohradiv, farma „Baranovo„ a mnoho dalších. O nich napišeme v našich dalších publikacích.

 

Poznámka: Družstvo Longo Mai bylo založeno ve Francii v roce 1973. Jedná se o mezinárodní, zemědělské a řemeslné družstvo alternativní, svobodomilné a antikapitalistické orientace. Komunita čítá asi 300 lidí. Členové družstev se zabývají výrobou a prodejem zemědělských produktů (ovoce, zeleniny, bobulí, medu, sýrů, vlněných oděvů, ovocných a zeleninových konzerv, vína, přírodní kosmetiky a hygienických výrobků atd.). Longo Mai vytvořil několik médií: bezplatné rádio Zinzine, nezávislá tisková agentura (AIM) a noviny Evropského společenského forumu Artichelle. Družstvo vydává knihy. Točí také vzdělávací filmy o zemědělství.

 


Tento materiál poskytla společenská organizacInstitut pro středoevropskou strategii za podpory Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Jeho vznik byl umožněn upřímnou podporou amerického lidu prostřednictvím Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Za obsah materiálu nese výhradní odpovědnost společenská organizacInstitut pro středoevropskou strategii a nemusí nutně odrážet názory USAID nebo vlády USA. Žádná část tohoto materiálu nesmí být reprodukována nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronickyelektronicky, kopírováním nebo jiným způsobem, bez řádného odkazu na původní zdroj.

1559804758 660x255

Rosana Tužanska

Foto: Valentyna Štefaňo- Karl Smutko, foto sýrárně – Maksym Holubčykov, foto výrobků Kochut – od bratřů Kočutů.

uk en ru hu ro sk

0 #