СПЕЦПРОЕКТ

Jedinečná mnohonadnárodnost Zakarpatí 20. století ve fotoobjektivech cizinců

Proč je důležité o tom vědět

ukenhurosk

V tomto materiálu najdete velké množství archivních fotografií. Mnoho z nich jsou poprvé zveřejněné na Ukrajině, i když se jedná o fotografie Zakarpatí, nejzápadnější oblasti naší země.

Tyto fotografie samozřejmě přitahují a intrikují, ale také skrývají velmi hluboký význam – jedinečnou mnohonárodnost Zakarpatí, její nesmírný eklekticismus ve všem – od každodenního života a gastronomie až po zvyky a samosprávu.

Pro mnoho to nejsou jen minerální nebo termální vody, hory nebo výborné víno, charakteristickým rysem Zakarpatí je jeho identita.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic2

Foto: Život v Polonině. Bohumil Vavroušek, upm.cz

Tato jednota se skrývá v rozmanitosti, kterou se například Evropská unie snaží vypěstovat poslední půlstoletí. Na Zakarpatí se vytvořila mnohem dříve a dodnes se zachovala velmi přirozeně, a možná i náhodou.

Jak je to vůbec možné a co zajišťuje harmonii „zakarpatské mozaiky“ přinejmenším v průběhu minulého století?

Je těžké říci, zda už někdo tuto záhadu vyřešil, ale pokusů bylo mnoho. A v této souvislosti z hlediska výzkumu nejcennější je období mezi dvěma světovými válkami, tedy od 1919 do 1939.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic3

Foto: Podkarpatská Rus (Jasina). Kráľova hoľa – História, Facebook

Proč právě toto období?

Na jedné straně je to období před masovou migrací, kdy navzdory jizvám po první světové válce si Zakarpatí zachovalo svou geografickou jednotu jako region pod názvem Podkarpatská Rus, a co je nejdůležitější, etnickou autenticitu a „nedotknutelnost“.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic4

Foto: Selecting cotton. Ernö Vadas, monovisions.comNa druhou stranu začlenění Zakarpatí jako autonomního regionu do atypicky demokratického na tehdejší dobu Československa, umožnilo Zakarpatí nejen zachovat tuto autentičnost, vyhnout se nucené asimilační praktiky či hladomorům, které vypukly na území dnešní Ukrajiny ve stejném historickém období, v letech 1921-23 a 1932-33, ale stát se také předmětem studia, expediční cestou a magnetem pro badatele. Jinými slovy, poklad, který hledají. Tajemství, které se snaží ne-li odhalit, tak alespoň poznat.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic5

Foto: Huculové, wikimedia.org

Od roku 1919 čeští výzkumníci přijížděli na Zakarpatí ze zcela pragmatických důvodů: Československo jako nový stát potřeboval znalosti sám o sobě, včetně o dosud neznámých území, i když sousedních, které byly sjednoceny v mezích Podkarpatské Rusi.

Takto se tento region před sto lety stal profesním směrem pro stovky úředníků, vojáků, lékařů, etnografů, architektů a učitelů, zejména českých, kteří mu měli pomoci se stát rovnocennou součástí nového státu.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic6

Foto: Kárpátaljai cigány negyed/Podkarpatská Rus. cesonline.cz

Je nesmírně důležité si uvědomit, že čeští výzkumníci v té době byli pro místní obyvatele Zakarpatí na jedné straně spoluobčané, na druhé straně cizinci. Proto se na region dívali neangažovaným pohledem. Zkoumali region pomocí technických prostředků: fotoaparátů a filmových kamer, což bylo v té době novinkou. Nejdůležitější je, že v té době se výzkum zaměřoval především na lidi, jejich způsob života, zvyky a tradice.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic7

Foto: Život na Podkarpatské Rusi. Miroslav Hubálek, CC0

Amálie Kožmínová, česká odborná učitelka a spisovatelka, etnografka a propagátorka lidové výšivky byla jednou z prvních, která přijela na území dnešního Zakarpatí v říjnu 1919 jako školní inspektorka a stipendistka.

Během návštěvy vzdálených vesnic studovala lidovou kulturu, řemesla, rodinné tradice, odřady a byla překvapená jejich autentičností. Kožmínová podrobně studovala slavnostní obřady, především svatby, i veselí, včetně pohřbu. Pomocí fotoaparátu, kterému se v té době místní obyvatele velmi divili, vyzkumnice nafotila pohřební veselé obřady, loučení se zesnulým (na saních), píše výzkumné knihy, jako například Podkarpatská Rus: práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné. Byla fascinovaná zakapratským lidovým řemeslem, zejména rozmanitostí výšivek v různých regionech, Amálie Kožmínová pořádala výstavy lidového umění v České republice, čímž otevřela Zakarpatí světu .

Epson Scanner Image

Foto: Svatebčané, Bistra, Podkarpatská Rus. Amálie Kožmínová, mzm.cz

Epson Scanner Image

Foto: Pohřeb rusínský na saních, Podkarpatská Rus. Amálie Kožmínová, mzm.cz

Neocenitelný přínos pro výzkum Podkarpatské Rusi nám zanechali také čeští úředníci Rudolf Hůlka a Florian Zapletal, kteří dokázali nejen vykonávat svou profesní činnost, ale i zachytit scény každodenního života různých národností, jejich práce, obchodování, svátky a obřady, portréty a lidové kroje, lidové umění.

Tito čeští výzkumníci, kteří objevili neuvěřitelný prostor pro výzkum mnohonárodnosti regionu, do kterého je osud náhodně přivedl, cestují do nejvzdálenějších míst Zakarpatí, která si zachovala svou původní identitu – od Huculů z Jasiňa do Lemků z Velkého Berezného.

Čeští výzkumníci nejen fotografovali lidi a jejich každodenní život, ale také si dělali poznámky: od jmen a příjmení až po zvyky jednotlivých rodin a celé obce.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic10

Foto: Kvasy: na senoseči, huculská rodina Semena Demjana. Iršava, cikánská osada. Rudolf Hůlka, uzhgorod.net.ua

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic12

Foto: Jalove. Okres Volovec. Chalupa. Florian Zapletal, z knihy Města a vesnice Zakarpatí

Období 1919-1939 je důležité také proto, že v té době se o Zakarpatí zajímali nejen výzkumníci z Česka, ale také z USA, Německa, Velké Británie. Pravděpodobně náhodou, ale společně dělali důležitou věc – na fotografiích a videích zachovali unikátní mozaiku mnohonárodního regionu ve středu Evropy.

Důležité jsou například fotografie Židů, které nafotil Roman Višňák. Tyto fotografie jsou jedinečné nejen pro Zakarpatí, ale také pro celou východní Evropu a svět. Po návštěvě Podkarpatské Rusi na konci 30. let, těsně před začátkem druhé světové války, dokázal zaznamenat způsob života, který brzy téměř úplně zničí holocaust. Na jeho fotografiích jsou Židé, kteří žili poblíž Maďarů, Němců, Rumunů, Slováků, Čechů, Ukrajinců, Romů, často tvořili až jednu třetinu nebo dokonce více obyvatel obcí tehdejšího Zakarpatí. Tady jsou děti, staří mudrcové, obchodníci a studenti, kteří s rabíny čtou starobylé knihy… Je těžké si prohlížet fotografie a vědět o budoucnosti těchto lidí v koncentračních táborech…

Am5

Foto: Jewish schoolchildren, Mukacevo. Roman Vishniac, The International Center of Photography

Zároveň překvapuje, co vlastně hledal na Podkarpatské Rusi český výzkumník Jaromír Funke, jeden z předních představitelů evropské avantgardy ve fotografii, který zkoumal Bauhaus (směr v architektuře a urbanismu). Na jeho fotografiích nájdeme kubismus, surrealismus, konstruktivismus. Mezi jeho sbírky patří cykly fotografií s Huculy v lidových krojích či Romové z Koločavské vysočiny, vesnice opryška Mykola Šuhaje.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic14

Foto: Jaromír Funke, fslavesbdl.hypotheses.org

A co mohlo přilákat do tohoto regionu půvabnou a odvážnou Američanku Margaret Bourke-White, světově proslulou fotoreportérku časopisu LIFE? Její fotografie z Podkarpatské Rusi nenechají nikoho lhostejným. To je skutečná magie a dovednost. Cestovala po našem regionu před druhou světovou válkou a ukázala západnímu světu veškerou rozmanitost etnické skupiny v ulicích měst a vesnic tehdejšího Zakarpatí. Podařilo se jí vyfotografovat romské rodiny poblíž Užhorodu, takzvaný „Krajský soud“, užhorodských Židů a energický život na trhu. Také zachytila kolorit města Chust a vesnice Izky, která v té době byla polským pohraničím.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic15

Foto: Carpatho-Ruthenia Peasant Women Wearing Earings And Short Jackets In Izky Near Polish Border,Margaret Bourke-White for LIFE Magazine

Během analyzy barevných kombinací a fotografického umění Jiřího Krále (český antropogeograf) a Hanse Hildenbranda (slavný německý fotograf z National Geographic) můžeme pochopit, proč je přitahovala Podkarpatská Rus s jejími obyvateli. První vydává značné množství literatury pro Čechy z různých oborů karpatistiky s barevnými fotografiemi architektonických památek, činnosti místních obyvatel. Druhý, během putování po východní Evropě podle nařízení redakce, ukazuje celému světu barevné fotografie v kultovním časopise National Geographic, zachycuje každodenní život zakarpatských Huculů, obyvatel Volovce, trhy v Užhorodu a Mukačevě.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic16

Foto: Man Holds onto Bull, south Carpatho-Ukraine. Jiri Kral, Getty Images

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic17

Foto: Volovec. Czechoslovakia. Hans Hildenbrand, National Geographic Society/Corbis

Díky služební cestě Angličana  Michaele Winche vidíme vzestup a tragédii Karpatské Ukrajiny. Důležitá je jeho kniha Republic for a Day: an Eye-Witness Account of the Carpatho-Ukraine Incident, ve které se politické a historické úvahy prolínají s bohatým popisem každodenního života a svátky místních obyvatel, kteří se ve velmi krátké době probudí v jiné zemi…

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic18

Foto: Členové Karpatské Siče

Díky filmové kameře byl natočen jeden z nejoriginálnějších filmů mezi karpatskými horami, režiserem kterého byl Vladislav Vančura v tandemu s legendárním Ivanem Olbrachtem. Film Marijka nevěrnice ukazuje realistický život v tehdejším Mižhirji, odjezd za prací do zahraničí, judaismus, voroplavbu, stavbu dřevěných domů, propletenou s milostným příběhem – umělecký dokumentární film o ztraceném světě na pozadí přírody.

Nat165 M3 D5 Longread1 Pic19

Foto: Záběry z filmu Marijka nevěrnice

V té době všechny tyto fotografie a výzkumy, které byly zaměřeny na Zakarpatí, ve skutečnosti otevřely tento region ve středu Evropy celému světu, stejně jako se kdysi objevily kontinenty. I tehdy, i nyní tyto výzkumy nejsou jen fascinujícím archivem exotiky nebo popisy utopie, ale nesporným důkazem toho, že v malém regionu mohou žít a pracovat lidé odlišných národností, náboženství, kultur, jazyků, světonázorů.

Pro moderní Zakarpatí a celou Ukrajinu je to také důkaz, že jakékoli rozdíly nemohou a nesmí být slabostí nebo zdrojem konfliktů, ale silou a energií pro rozvoj, zdrojem tolerance a jednoty v rozmanitosti.

O tom plánujeme diskutovat během dvoudenního fóra Re:Open Zakarpattia 7. – 8. listopadu.

Michailo Markovič, speciálně pro Varosh

 

Tento materiál poskytla společenská organizace Institut pro středoevropskou strategii za podpory Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Jeho vznik byl umožněn upřímnou podporou amerického lidu prostřednictvím Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Za obsah materiálu nese výhradní odpovědnost společenská organizace Institut pro středoevropskou strategii a nemusí nutně odrážet názory USAID nebo vlády USA. Žádná část tohoto materiálu nesmí být reprodukována nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronicky, elektronicky, kopírováním nebo jiným způsobem, bez řádného odkazu na původní zdroj.

ukenhurosk

0 #