СПЕЦПРОЄКТ

Jak přeměnit depresivní vesnici Zakarpatí na vzorový příklad: zkušenost vesnice Nyžně Selyšče Ukazuje se, ža na to potřebujete jen správné lidi

ukenhurosk

Nyžně Selyšče je na první pohled obyčejná vesnice na Zakarpatí. Žije zde něco málo přes 3 tisíce lidí. Ale něcím vyniká. Lokalita, které se dříve říkalo „depresivní“, se náhle začala rozvíjet a „zazněla“ nejen na Zakarpatí, ale na celé Ukrajině. Má to několik důvodů a v každé hlavní věci jsou lidé.

V tomto článku si povíme, co v praxi znamená rozvoj území, na příkladu obyčejné vesnice. Jak zahájit výrobu s cílem změnit komunitní život, být proaktivní v sociální oblasti, vyrábět ekologický a poctivý produkt pro sebe; jak založit kapelu, která putuje po celém světě, moderní divadlo pro rolníky a ukázat, že život „na venkově“ je a to je v plném proudu! Pokud to opravdu chcete.

Naši hrdinové:

Ekonomika. Výroba. Rozvoj území

Když místní obyvatelé společně s družstvem Longo Mai (Longo Mai, mezinárodní zemědělské družstvo založené ve Francii v roce 1973 ***) založili továrnu Selyská sýrárna, měla Inna Pryhara jeden rok. Dnes vaří sýr sama, vytvořila projekt Tradiční sýr regionu Chust, aktivně se podílí na společenském životě vesnice a Zakarpatí. Inna je jednou z těch, kteří se po ukončení studia vrátili do Nyžňoho Selyšče.

113

– Sýrárna se jako nápad objevila na přelomu let 1994 a 1995. Poté společně s družstvem Longo Mai místní obyvatelé přemýšleli o tom, jaký projekt by mohli vytvořit, kterým se nezabyvála ani vláda ani velké podniky, a který by byl jednak zajímavý a jednak poskytoval příležitosti pro ekonomický rozvoj. Začali jsme jako oficiální podník v roce 2002, – říká Inna Pryhara. – Sýrárna funguje velmi konkrétním způsobem – hlavní podmínkou, za které byla poskytnuta půjčka od družstva Longo Mai, zastupcem je Orest Del Sol, byl příjem mléka pouze od vesničánů, kteří mají 1–2 krávy a chovají je pro své vlastní potřeby. Nepracujeme s velkými zemědělci.

Kromě práce v sýrárně je dívka také autorkou projektu Tradiční sýr regionu Chust, který vytvořila za účelem zlepšení odvětví průmyslu. A pokud byt upřímným, pak toto  odvětví zachranit. Profese pastýře není pro mladé lidi příliš atraktivní. Asociace, která byla založena před několika lety, však stále má několik mladých lidí. Výsledkem společné práce pastýřů je zdvojnásobení výroby produkce ve srovnání s prvním rokem práce.

„První věcí, kterou jsme udělali, bylo přesvědčit pastýřského vůdce, že Asociace je opravdu nutná. To nám pomohlo sjednotit lidi a dohodnout se na společných plánech. Dnes se mi zdá, že mi pastýři začali důvěřovat, i když jim nejsou všechny procesy jasné. Ale vždy se snažím vše vysvětlit a pracovat co nejotevřeněji, – říká Inna.

071

Do Asociace se mohou připojit pouze skuteční pastýři, kteří mají stádo, nikoli podnikatelé. Kromě rozvoje tohoto odvětví Inna říká, že je pro ni velmi důležité chránit hory a jejich stav. Právě ovce pomáhají udržovat horské louky ve více či méně slušném stavu a zabraňují jejich přerůstání. Chov ovcí mizí – mizí i louky.

Výrobky jsou většinou prezentovány v Kyjevě, Lvově a Odese. Mají za účel ukázat Ukrajincům, co je zakarpatská brynza a proč to není balíček, který doposud kupovali v supermarketech. A že to je úplně jiný autentický produkt – podle chuti a hodnoty.

– Venkovany musíme přesvědčovat. Setkala jsem se s tím, když jsem začala pracovat s pastýři, – říká veřejná aktivistka. – Zdá se, že pro ně děláte dobrý skutek, ale stále je musíte přesvědčit, že to potřebují, že to dokážou, že je to k dispozici, že potřebují investovat energii a čas. Existuje spousta příležitostí, vše záleží na tom, co jsou lidé připraveni dělat, kdo je mladý, jaké projekty plánuje a jaký tým kolem sebe vytvoří. Věřím, že všechno je možné. Musíte si jen stanovit cíle a každý den se k nim přibližovat.

Inna má globální nápad pro Nyžně Selyšče – vypracovat projekt kanalizace a čistíren pro celou vesnici. Ale toto je úkol velmi náročný – fyzicky i emocionálně, protože musíte souhlasit s každým obyvatelem zvlášť.

186

Obchodní partner Inny a Petra Pryharových, Orest Del Sol,  pařížský rodák, který se v 90. letech přestěhoval na Zakarpatí, založil v roce 2006 ekologickou farmu Zelenyj Haj na okraji obce Nyžně Selyšče. Je to docela specifické ve srovnání s jinými ukrajinskými farmami, protože zde mají zvířata po celý rok volný přístup do otevřeného prostoru a jejich strava se skládá z čistého a přírodního krmiva.

Orest, jeho manželka Jolana a přátelé vyrábějí sýr z kozího mléka a masné výrobky – klobásy, slaninu. Tady je vše bez umělých přísad, protože jsme přesvědčeni, že podmíněný „civilizační pokrok“ škodí člověku, zvířatům i přírodě.

– Neexistují žádné problémy, které nelze překonat. A překážky jsou ve skutečnosti vždy velmi symbolické, – říká Petro Pryhara. – Tým – to jsou lidé, kteří si navzájem rozumějí a musí si 100% důvěřovat. Pro mě je to důležité nejen v práci, ale i v každodenním životě. Měli by tu být lidé, kteří by vás podporovali. Mám štěstí, že mám Oresta. A abyste pochopili náš vztah, řeknu, že pocházím z velké rodiny se 7 dětmi, ale s Orestem si rozumím lépe než s vlastním bratrem.

– Nemám rád, když někdo velí. Nelíbí se mi, aby se někdo choval jako velký šéf. Ani to nedělám sám. Chci být nezávislý – myšlenkově i ekonomicky. Proto nemám rád žádnou moc, žádné autority. Je důležité se navzájem respektovat a přestat považovat někoho za chytřejšího, šťastnějšího nebo úspěšnějšího“ – je přesvědčen Orest.

Rozvoj území závisí v první řadě na lidech. Můžeme hodně mluvit o plánech a snech, ale pokud nemám tým, s nímž bych je mohla realizovat, sny vedou k ničemu. Bohužel dnes lidé nechtějí komunikovat, raději napišou do mesengeru, než aby zaklepali na vaše dveře a řekli: „Ahoj! Mám nápad! “ Dobré projekty se tak nedělají, – dodává Inna.

212

Kromě vlastního podnikání Inna, Petro a Orest žijí aktivním společenským životem. Díky společnému úsilí bylo realzováno mnoho projektů – od zájmových kroužků pro děti ve škole před 20 lety, topení v mateřské škole, zachování klubu, vybudování venkovského vodovodu až po instalaci eko záchodu pro školáky. A brzy Inna Pryhara realizuje další sociální projekt – bookcrossing, který bude fungovat poblíž sýrárny. Žena již vytváří knihovnu a plánuje zahájit projekt příští rok.

* Nyžně Selyšče je ekonomicky známá nejen pro svou sýrárnu a farmu Zelenyj Haj, ale také pro svou farmu hlemýžďů a šťáv z přímé extrakce Longo Mai. O nich si povíme v dálších materiálech.

Kultura. Hudba. Divadlo

Jürgen Kreftner, více známý jako Jurko Bukovynec, se před více než 20 lety přestěhoval do obce Nyžně Selyšče. Rakušan, který nechtěl žít příliš plánovaným a předem programovaným životem, se rozhodl, že se odhalí na Zakarpatí.

Jürgen není obyčejný člověk a stále hledá něco nového. Je zakladatelem Hudaki Village Bandu, který lze těžko nazvat venkovským, protože tato kapela již procestovala téměř celou Evropu. Kapela se skládá z hudebníků z Chustského okresu.

Kromě kapely a hudby je v životě Jurgena ještě další koníček – šťávy z přímé extrakce, které jsou vydávány pod značkou „Longo Mai“. Jedná se o jedinečný produkt vyrobený z jablek a zeleniny. Šťáva z jablek, jablek a mrkve, jablek a červené řepy, jablek a celeru se vyrábí ve speciálně vybavené místnosti, kde hudebník žije, a také se experimentuje s vytvořením skutečného zakarpatského moštu.

S Jurgenem jsme se setkali poblíž jednoho z kulturních a uměleckých míst obce – hostel SargoRigo, kde nás navštívil a řekl nám o jeho hlavní ideji a důvodu jejího založení.

V historickém srdci obce Nyžně Selyšče byla opuštěna stará škola. Naše místní archivy jsou poměrně slabé, ale existují informace, že zde již existovala ve 20. letech 20. století. Za posledních 20 let byla prázdná. Moji přátelé a já jsme se s pomocí našich partnerů ze Švýcarska rozhodli ji přestavit na hostel, – říká hudebník. – Ale v neobvyklé verzi, konkrétně pro kapely. Koneckonců, ve vesnici máme spoustu akcí – hudbu, divadlo, sport, ale s místem konání a s umístěním hostů se vždy vyskytovaly problémy.

005

Projektovalo se dlouho, protože chtěli udělat dobře, aby později nemuseli přestavovat a opravovat každý rok. Nápad vznikl v roce 2006, stavba začala v roce 2009 a do provozu byla uvedena v roce 2017.

Nyní hotel může pohodlně ubytovat 24 osob. Projekt je neziskový a finanční prostředky placené skupinami za ubytování jsou vynakládány na jeho provoz. Hosté jsou zde poměrně často, i když tento hostel není téměř nikde inzerován a nenajdete ho na booking.com. Zakladatelé zároveň zdůrazňují, že toto místo není určeno pro individuální cestovní ruch, a pokud se turisté obrátí, s radostí doporučí vesničany, kteří přijímají hosty ve svých chatách.

Při navrhování hostelu vzali majitelé projektu v úvahu stávající potíže s čištěním vody, typické pro mnoho venkovských oblastí, a připravili pro to speciální vybavení.

–Spolu s velmi zkušeným ukrajinským ekologem z Kyjeva jsme vytvořili zajímavý projekt čištění vody. Je zcela šetrný k životnímu prostředí a voda se čiští bez použití chemikálií. Jedná se o experimentální projekt, prototyp, vědci v současné době pracují na jeho zdokonalení. Je to spíše nízkonákladový projekt, takže může doslova zachránit mnoho farem, – říká Jurgen.

161

Prostor hostelu se také používá k pořádání konferencí, seminářů, koncertů, kurzů jógy.

Neměli jsme v úmyslu vydělat peníze s hostelem, ale dát vesnici velmi pozitivní dynamiku. Když jsem sem přijel v 90. letech, mladí lidé vnímali vesnici jako jámu bez emancipace a rozvoje. Dosud to stále částečně platí. Ale ne tak výrazné jako dřív. Díky našim myšlenkám se mění vnímání lidí samých sebe a území, ve kterém žijí. Lidé přicházejí a říkají: „Jak skvělý tu máte!“. A lidé sami se začínají dívat odlišně na všechno, co je obklopuje, – říká Jurgen.

154

Samotný hudebník zde zůstal, protože si uvědomil, že život v malé vesnici na Zakarpatí ho láká více než evropská města. Mezi takovou přírodou a horami lidé zacházejí se životem jinak.

– Vyrostl jsem ve zcela jiném kontextu a hodně cestuji, takže vidím některé procesy, které zde probíhají, z trochu jiného hlediska. Nevedeme žádné statistiky, ale cítím, jak moc se za posledních 20 let změnil přístup mladých lidí k jejich vesnici.

145

Jurgen považuje lhostejnost za největší problém vesnice a venkova vůbec. Když lidem záleží jen na tom, jak vydělat více peněz a dívat se na televizi.

– Jsem hluboce přesvědčen, že hlavní věcí je pochopit, že tady, na Zakarpatí, je všechno. Nepotřebujete přinést nic jiného než znalosti. A nebojte se něco dělat, dělat svou práci. Další důležitá věc je, že jsem sem nepřišel sám. Měl jsem někoho, na koho jsem se mohl spolehnout. Tato podpora je velmi důležitá, ničeho se s ní nebojíte. Chápu, že všechno vyžaduje čas. A někdy musíte udělat krok zpět a pak udělat dva kroky vpřed.

Jurgenova přítelkyně, partnerka a kmotrka Tetjana Bilousova řídí divadelní studio Čiha-Biha a organizuje mezinárodní divadelní festival Ptach (Vtak). Byl založen v Nyžňomu Selyšči v roce 2007 a od té doby sbírá talentované mladé lidi z různých částí Ukrajiny a Evropy. Divadlo je neobvyklé, bez scénářů a zapamatovaných slov. Jde o lidi, život, vztahy, místo ve společnosti, improvizaci a hodnoty.

Když jsme se svým přítelem poprvé přišli do obce Nyžně Selyšče, byli jsme překvapeni a inspirováni aktivitou místní komunity, zejména dětí a mladých lidí, kteří se s plnou důvěrou zapojili do všech divadelních dobrodružství, která jsme nabídli, – říká Tetjana. – V té době mohli děti i dospělí vidět představení pouze ve školkách a školách, která přivezla „hostující“ divadla, která se často nezabývají materiálem a idejí, ale hromaděním vtipných situací a zapojením „zoo“. Vždy jsme se starali o to, aby divadlo poskytlo příležitost k vážnému přemýšlení a navrhovalo řešení problémů ve společnosti.

Foto: Mykola Udut

„Ptach“ v obci Nyžně Selyšče je týden plný workshopů v divadle, kině, konceptuálním umění, land artu, scénografii, zvuku, inscenacích představení a filmech. Představuje také desítky návštěvníků z různých zemí Evropy, kteří přinášejí své zkušenosti, vize a inspiraci. A samozřejmě to všechno zůstane tady. A transformuje se do nových projektů a nápadů vesníčanů.

– Pro mě je nejdůležitější věcí přemyšlející mladé lidi, kteří vyrostli s jasným postojem k věcem, otevřené, upřímné – říká Tatiana. – Naše rodina „Ptachu“ se po celá ta léta rozrostla, ale základní věci zůstaly u mládeži obce Nyžně Selyšče, které se skutečně stalo kulturním centrem Zakarpatí.

 

Poznámka: Družstvo Longo Mai bylo založeno ve Francii v roce 1973. Jedná se o mezinárodní, zemědělské a řemeslné družstvo alternativní, svobodomilné a antikapitalistické orientace. Komunita čítá asi 300 lidí. Členové družstev se zabývají výrobou a prodejem zemědělských produktů (ovoce, zeleniny, bobulí, medu, sýrů, vlněných oděvů, ovocných a zeleninových konzerv, vína, přírodní kosmetiky a hygienických výrobků atd.). Longo Mai vytvořil několik médií: bezplatné rádio Zinzine, nezávislá tisková agentura (AIM) a noviny Evropského společenského forumu Artichelle. Družstvo vydává knihy. Točí také vzdělávací filmy o zemědělství.

 


Tento materiál poskytla společenská organizacInstitut pro středoevropskou strategii za podpory Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Jeho vznik byl umožněn upřímnou podporou amerického lidu prostřednictvím Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID). Za obsah materiálu nese výhradní odpovědnost společenská organizacInstitut pro středoevropskou strategii a nemusí nutně odrážet názory USAID nebo vlády USA. Žádná část tohoto materiálu nesmí být reprodukována nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronickyelektronicky, kopírováním nebo jiným způsobem, bez řádného odkazu na původní zdroj.

1559804758 660x255

Rosana Tužanska

Foto a video: Anton Ryžych

ukenhurosk

0 #